Začal Vítězný únor 1948 v Buchenwaldu?

Blíží se sedmdesáté výročí "Vítězného února", jak celých čtyřicet let hlásali komunisté. Ale "Vítězný únor" začal dřív než v roce 1948. Zdá se, že začal už v roce 1942 v nehostinných podmínkách koncentračního tábora Buchenwald.

V koncentračním táboře Buchenwald se sešla zajímavá společnost českých politiků, kteří přežili koncentrační tábor, a v únoru 1948 rozhodovali jakým směrem se bude Československo ubírat.

Po velkém zatýkání 1. září 1939 se časem v Buchenwaldu sešli čtyři významní členové Československé strany národně socialistické (ČSNS). Petr Zenkl, primátor Prahy a budoucí předseda ČSNS, který se stane  po volbách v roce 1946, místopředsedou vlády.

Dalším byl Alois Neumann, primátor Českých Budějovic a poslanec, který se v Buchenwaldu iniciativně ujal funkce  blokana, a za drobné úlevy a výhody se vtíral do pozornosti dozorců, a jako jediný nekomunista se stal členem komunistického táborového výboru.

Nátlaku slibům komunistů podlehl i Emanuel Šlechta, docent na vysokém učení

technickém, který spoluvytvářel hospodářskou politiku ČSNS, jehož mladá žena byla příliš ambiciozní.

Posledním významným členem ČSNS v Buchenwaldu, který zradil a přeběhl na druhou stranu, byl olympionik a přední člen Sokola, Miroslav Klinger. Prvního září 1939 byl mezi zatčenými i Ferdinand Peroutka, kterého lživě obvinil prezident Miloš Zeman, jako obdivovatele Adolfa Hitlera. Za svůj "obdiv" byl poslán do koncentračního tábora. Po válce, díky přátelství s Petrem Zenklem, se stal za ČSNS poslancem prozatímního parlamentu. Bohužel pan prezident doposud v sobě nenašel ani kousek cti, aby se za svoji lež omluvil.

Přeběhnutí a zrada se nevyskytla pouze v ČSNS, ale i v ostatních stranách (především v ČSSD). Velkou roli v únorovém dramatu dostal i člen Československé strany lidové, který jako Alois Neumanna pocházel z Českých Budějovic, člen Československé strany lidové, kněz Josef Plojhar. Podle Petra Zenkla se jednalo o hrubého, sprostého, nadutého, bezohledného muže, k SS patolízalského. Když už jeho chování překračovalo všechny meze, Zenkl Plojharovi napsal diskrétní dopis s prosbou, aby se vzpamatoval a změnil své nesnesitelné chování, než ztratí u spoluvězňů zbytek respektu. Josef Plojhar místo aby změnil své chování, začal vyhrožovat, že dopis ukáže dozorcům a postará se o Zenklovo potrestání. Naštěstí zůstalo pouze u slov.  Přestože to byl kněz, byl velkým milovníkem žen a vína.

Ale hlavní roli v tom, že někteří v únoru 1948 zradili a přeběhli na druhou stranu měl nejspíše Alexej Čepička, který do Buchenwaldu přišel v roce 1942. Za co byl zatčen a odsouzen je doposud zahalené mlhou.

Když se blížilo osvobození Buchenwaldu, doneslo se 5.dubna 1945 Zenklovi, že se nachází jako jediný Čech na listině šestačtyřiceti vězňů, kteří se mají následující den hlásit k apelu u brány. Důvodem jejich předvolání měla být veřejná poprava, která měla ostatní zastrašit před případným povstáním. Pro Petra Zenkla začal týden boje o přežití. Nechal se ostříhat a oholit. Dostal cizí oblečení a získal dočasný úkryt v bloku recidivistů a kriminálních živlů. Vystřídal několik ukrytů a přijal identitu zemřelého vězně. Díky tomu se dočkal osvobození Buchenwaldu U.S. Army. S armádou dorazil rovněž americký zpravodaj Edward R, Murrow, s kterým dělal Zenkl před válkou v Praze interview. Zajistil Zenklovi nejen lékařské vyšetření,ale poté co se mu doneslo, že komunisté v táboře nehodlají Zenklovi dovolit návrat do vlasti, protože věděli že by jim v nových politických poměrech překážel; okamžitě Zenklovi doporučil, aby tábor co nejrychleji opustil a vyhledal pomoc na nedalekém velitelství amerických jednotek. Zenkl s obavy o život opustil Buchenwald tajně pěšky.

Američané převezli Zenkla do Frankfurtu nad Mohanem a po několika dnech do nemocnice v Paříži, odtud jeho cesta směřovala do Londýna. Do Prahy se vrátil  letadlem až 17. května,  a to až po složitých jednáních s Rudou armádou, aby britské letadlo, kterým letěl, mohlo přistát v Praze. Zde ho čekal boj s komunisty, kteří obsadili magistrát hl.m. Prahy a na místo primátora dosadili svého člena - Václava Vacka. Nakonec po velkém úsilí se mu podařilo získat funkce primátora, na kterého byl zvolen v posledních předválečných volbách.

Když v únoru 1948 podali ministři vlády za ČSNS, ČSL a slovenské Demokratické strany demisi, nebyl problém pro komunisty dosadit na jejich místa jiné členy z těchto stran, protože se jednalo o tajné členy KSČ, jejímž úkolem bylo zůstat v těchto stranách a čekat. Tím který je v Buchenwaldu nasměroval k zradě, byl Alexej Čepička .

Bohužel byli i jiní, kteří se přidali, protože vycítili svou příležitost a slovo morálka byla pro ně sprosté slovo.