Spiklenecká teorie, nebo pohádka?

Tak se jmenuje jedna kapitola knihy Estébáci, tuneláři, milkiardáři...Spiklenecké teorie a pohádky jsou v dnešní době velmi populární. O jednu se pokusím. A nechám na drahém čtenáři, ať si udělá vlastní úsudek.

Nejpopulárnější současnou spikleneckou teorií  je asi o 11. září 2001, za kterou se 11. září 2011 dokonce demonstrovalo na Václavském náměstí. Nejposlednější je z 2. března 2014, z kterou přišel "významný" českoněmecký "historik"  pan Dr.dr. Jan Berwid-Buqouy docent rer. pol...atd, který se narodil jako Jan Kopecký. Ten den přišel s novou "historickou" teorií, podle které byla Milada Horáková trojitý agent. Podle zmíněného pána měla pracovat pro SSSR, USA a Francii. Takže Mata Hara je proti Miladě Horákové absolutní břídil. Ve své "historické" dedukci také došel k závěru, že Milada Horáková nebyla popravena, a dožila - zde bohužel není rozhodnut - buď v SSSR a nebo v USA. Možná, jako "významný" odborník na manžele Benešovi a Miladu Horákovou, nám přinese další "historický" spiklenecký objev.

Ale vraťme se k pohádce nebo spiklenecké teorii, s kterou vás chci seznámit. Kde začíná? Nejspíš ihned po II. světové válce. Psát o vlivu sovětských poradců na Únor 48, na procesech a dalších věcech, asi nemá cenu. To doufám už všichni znají.

Pro mé vyprávění je nejdůležitěkší rok 1991, kdy se po neúspěšném převratu rozpadl Sovětský svaz a byla zrušena KGB. Hodně agentů a  ještě víc peněz najednou zůstalo v těchto "počátcích" bezprizorních. V zemích kde dlouhá léta působili, byli etablováni. Znali nejen mentalitu, ale dost lidí, kterým mohli za protislužbu pomoci. Takovou protislužbou mohlo být získání vlivu na obyvatelstvo pomocí médií. Stačilo nepsat nepříznivě o Rusku; ovlivňovat názory, vztahující se k věcem, které se týkaly Ruska; např. aféra kolem radaru v Brdech.

Jednou ze záhadných postav té doby je Alexandr Rebjonok, o kterém se mluví jako příteli Václava Klause. Rebjonok žije v České republice od poloviny 70 let. Oženil se zde a narodil se mu syn. Poté co na něho upozorňuje BIS a ÚOOZ, které poukazovaly na bezpečnostní riziko plynoucí České republice z jeho aktivit, protože přes něj měly jít do Česka podezřelé peníze - byl totiž spolupracovníkem bosse TV NOVA Jiřího Šmejce (měl finančně podpořit Šmejce při nákupu Novy) a spolumajitele Primy Ivana Zacha - obrátila se policie v roce 1996 na ruské kolegy o informaci o tomto muži. Z Moskvy přišla trochu překvapivá odpověď, že žádný člověk tohoto jména a data narození "Není veden v registraci obyvatel Ruské federace". To naznačovalo, že zde Rebjonok žije pod falešnou identitou.

Rebjonok pracoval za totality v Ostrově nad Ohří ve výzkumu tamních uranových dolů jako jakýsi superrevizor. BIS je přesvědčena, že v takové funkci musel mít kontakty s KGB. A je zcela možné, že pro ně pracuje i nadále. 

Po listopadu 1989 začal pracovat v managementu hotelu Imperial, poté koupil podíl na hotelu od několika privatizačních fondů. Založil společnost Pentalog, která se zabývá organizováním pobytu bohatých Rusů v Karlových Varech. Jeho investice se podle BIS kryjí s dobou, kdy ruské tajné služby investovaly do nákupu a  oprav nemovitostí v Karlových Varech a okolí kolem půl miliardy korun. To samo o sobě by nebylo tak zajímavé, jako to, že jde o firmy které postupně ovládli jeho obchodní společníci. Jednalo se o miliardové majetky a často se zjistilo, že peníze pocházely z Ruska. "Způsob personální a obchodní provázanosti firem naznačoval, že se přes ně mohly prát peníze," popisuje začátek zájmu tajné služby jeden z jejich důstojníků.

Alexandr Rebjonok figuruje pouze v osmi firmách, spojených většinou s karlovarským turistickým ruchem a hotelem Imperial. Jeho společníci z těchto firem ale figurují ve spleti více něž sto padesáti dalších firem. Jiří Milský, Bohumil Procházka, Radovan Květ, Jiří Šmejc a Ivan Zach jsou muži, kteří začínali kariéru v drobných firmách pracujících pro Rebjonoka. Dnes jsou majiteli nebo podílníky společností s miliardovým základním jměním. 

Někdy po roce 1986, po dohodě Lubomíra Štrougala a šéfa sovětských komunistů Jurije Andropova vznikl Prognostický ústav, v němž se nakonec ocitli špičkový ekonomové, většinou návštěvníci Klausových seminářů. Experti se domnívají, že Prognostický ústav fungoval pod dohledem či patronátem KGB (to automaticky neznamená, že kdokoliv, kdo prošel ústavem, musel být spolupracovník bezepčnostních služeb). Pravda se zjišťuje těžko, protože v Česku byly všechny dokumenty o založení a aktivitách Prognostického ústavu skartovány a moskevské archivy jsou nedostupné. Klausovy se tím otevřela brána k jeho práci a cestám na Západ.

To, že se mohlo jednat o akci KGB napovídá historie jednoho z nejvýznamnějších agentú StB či spíše KGB Karla Köchlera, který dlouhá léta působil v CIA a jeho žena působila ve funkci kurýra. V listopadu 1984 byli manželé Köchlerovi zatčeni a Köchler byl odsouzen na doživotí. Manželé ale měli štěstí. V únoru 1986 byli Köchlerovi  s třemi dalšími vyměněni na pověstném berlínském mostě Glienicker Brücke s dalšími třemi agenty za sovětského disidenta Natana Šaranského a dalších šest osob. Po krátkém působení na Ministerstvu vnitra zakotvil  Karel Köchler v Prognostickém ústavu.

Od té doby má Václav Klaus pro Rusku slabost. Přestože v devadesátých letech podporoval způsob dodávek ropy a plynu - i tzv. českou cestu, bylo to pouhé maskování dodávek z Ruska. Jeho obhajoba ruského vpádu do Gruzie, podpora Milošoviče, kontakty na moskevského starostu Jurije Lužkova - muže, kterého česká policie podezřívala ze styků s ruským organizovaným zločinem a jehož žena investuje stamiliony v Karlových Varech, nebo na našeho známého Alexandra Rebjonoka. Z toho nám vychází obraz proruského lobbisty( Jaroslav Spurný, Ondřej Kudrna březen 2010)

Je známo, že po návratu Klause ze Sarajeva v roce 1997 jej kromě stranických příznivců na letišti čekali představitelé "mnohamiliardové" společnosti Interconex v čele se sponzorem ODS Václavem Jáchimem (od roku 1999 člen dozorčí rady Nadace fondu Václava Klause) a nabízeli mu pomoc. Přitom se o Interconex zajímala policie, kvůli napojení na ruský organizovaný zločin a praní špinavých peněz.

Je taktéž známé, že Vagit Alekperov, šéf Lukoilu a Putinův přítel, sponzoroval ruské vydání Klausovy knihy "Modrá, nikoliv zelená planeta." Možná, že sponzoring byl odměnou za Klausovu zahraniční politiku (nebo za prognosťák?), která je v podstatě shodná s politikou Ruska, zvláště v odporu proti EU. Ne nadarmo v roce 2007 dostal  Václav Klaus od Vladimíra Putina Puškinovu medali. Sbližování Klause s Ruskem mohlo taky zapůsobit na poslance KSČM, kteří mu dali jak v roce 2002, tak i v roce 2007 své hlasy.

Proto asi místo toho, aby byl v presidentské volbě nadstranický a neutrální, náhle podpořil svého odvěkého soka Miloše Zemana, o kterém před podpisem opoziční smlouvy, prohlásil: "Miloše Zemana jsem nikdy nepovažoval za našeho kolegu, za tvůrčího, konstruktivního a pracovitého člověka."  Asi to bylo tím, že Miloš Zeman má taktéž blízko k Rusům.

No, a další zítra ve stejnou dobu.