Slíbili nám, že doženeme Západ a dohnali jsme Východ!

"Dám hlavu na špalek za to, že stejně jako se v padesátých a šedesátých letech hovořilo o německém, tak se za pět let - a možná dříve - začne hovořit o českém ekonomickém zázraku. Ani ne tak kvůli genialitě tvůrců ekonomické reformy, protože mi jsme neudělali nic jiného než to, že jsme aplikovali učebnicové poznatky, ale především díky pracovitosti, píli a umu českých lidí (Tomáš Ježek - srpen 1992)

Takto nadšeně hovořil jeden z otců privatizace Tomáš Ježek v roce 1992. Skutečně uběhlo rychle pět let a místo českého ekonomického zázraku jsem tady měly "úsporné balíčky", první pády bank a Viktor Kožený získal irské občanství a usadil se na Bahamách.

V roce 1994 Václav Klaus prohlásil: "Privatizace má zákonný rámec a skutečné korupční skandály lze spočítat na prstech ruky."  Z toho je vidět jak se otcové privatizace  mýlili. Pracovitost, píle a um českých lidí, se za čtyřicet let komunistické vlády vytratil a změnil se v heslo: "Kdo neokrádá stát, okrádá rodinu."

Místo aby jsme znali dobré a úspěšné podnikatele (i když i ty jsou), známe jména Kožený, Pitr, Provod, Stehlík, Čadek, Koláček a další.  A k nim bohužel musíme přiřadit i některé významné politiky: Macek, Gross, Řebíček...

Když se v roce 1993 Československo rozpadlo, znamenalo to pro Slovensko ohromný propad. Většina z nás si oddechla slovy: "Stejně jsme na ně dopláceli..." Často jsme se smáli jejich Mečiarovi a dalším, s pocitem staršího chytřejšího bratra. Čas běžel a Slovensko se nenápadně dotáhlo na nás, kteří jsme se nadouvali pýchou na naši průmyslovou tradici. Jenomže od roku 1996 slovenský růst HDP byl, kromě roku 2005 a 2009, vždy vyšší než náš. Rozdíl slovenského a českého HDP na hlavu byl ještě v roce 2003 50,8%. V loňském roce byl rozdíl už jen 6,6%. Dá se předpokládat, že tímto tempem, nás kdysi zaostalé Slovensko, dožene během pár let. 

To je výsledek práce našich vlád ODS i ČSSD. Především za to můžou dva hegemoni naší politické scény: Václav Klaus, který o své zodpovědnosti mlčí a častuje nás svými moudry o klimatických "nezměnách" a "zlé" Evropské unii. Druhým je Miloš Zeman, který nás bombarduje sebechválou a "chytrými" bonmoty. Protože právě devadesátá léta rozhodovala o směřování republiky. Další následníci to pouze dorazili. Špidlovy "Zdroje jsou", křišťálové čistý Gross, buldozer Paroubek, vulgární Topolánek, nicovatý Fischer a zamilovaný Nečas pouze potvrdili nastoupenou cestu. A  nejsem přesvědčený, že by dluhy odpouštějící Sobotka, změnil naše směřování. Výsledkem činnosti či spíše nečinnosti zmíněných je, že místo dohnání Západu jsem spíše dohnali Východ. Naše politická impotentnost se projevuje už i v tom, že důležité zákony opisujeme od Slováků.

Bohužel slova Tomáše Ježka  o pracovitosti, píli a umu se především netýkají politiky, která se v oblíbenosti dostala na samé dno. A ti pracovití, pilní a co umí, se díky jmenovaným, politiky štítí. A nám voličům nezbývá buď k volbám nechodit, protože není výběr; a nebo se skřípením zubů volit nejmenší zlo a modlit se, aby se konečně objevili schopní vůdci. Smutný to výsledek posledních dvaceti pěti let.