Průmyslové zóny - Spása české ekonomiky

V současnosti průmyslové zóny zabírají tisíce hektarů zemědělské půdy. Denně nenávratně mizí pod betonem 15 ha zemědělské půdy. Průmyslové zóny, výmysl sociálně demokratických vlád v 90 - letech, dostaly ČR do role velmoci.

Bohužel ne do role evropského motoru technického pokroku. Ale naopak, do role evropské velmoci skladové, montážní a výrobce polotovarů, které v podstatě mají nulovou nadhodnotu. Výsledkem této politiky je nízká úroveň mezd, protože firmy, i přesto, že dostávaly (dostávají) různé až miliardové pobídky a různé slevy týkající se daní, přicházejí do ČR především k vůli levné pracovní síly, a blízkosti svých mateřským firem.

Přitom v České republice jsou stovky opuštěných továren (brownfieldů), které roky hyzdí stovky měst a města si s nimi neví rady. Nyní, kdy průmyslové zóny zabraly tisíce hektarů zemědělské půdy, přišla vláda s finanční nabídkou na jejich odstranění.

Přesto sociální inženýři opět přichází s novým plánem průmyslových zón, které opět zaberou stovky hektarů zemědělské půdy. Přichází v době, kdy ekonomika šlape a zoufalí majitelé firem hledají 130 000 zahraničních dělníků, s čímž nesouhlasí odbory. Prý stačí naše nezaměstnané rekvalifikovat. Jedna rekvalifikace přijde stát na 50 000 korun. A o tom, že chybí některé pracovní profese se ví dlouhá léta. K tomu je nutné přidat neochotu Čechů stěhovat se za prací. Podle včerejšího průzkumu se více jak polovina obyvatel k vůli práci nechce stěhovat. A pokud by v sobě našli tu odvahu, stěhovali by se za prací pouze v případě, když jim firma zaplatí ubytování a budou mít plat o víc jak pět tisíc korun měsíčně než mají nyní (možná se to týká i dávek).

Jedna z uvažovaných průmyslových zón má být ve Veselí nad Lužnicí. Bude zabírat 131 ha zemědělské půdy. Ale kdo tam bude pracovat? když v Jihočeském kraji je třetí  nejnižší nezaměstnanost (3,8%) v České republice. Nejspíše další zahraniční dělníci, kteří z velké části budou svou mzdu posílat rodinám do zahraničí. A firmy, které je budou zaměstnávat, budou ze zahraničí, a své zisky budou taktéž posílat do zahraničí.

Stát chce na zřízení těchto nových průmyslových zón poskytnout jednu miliardu korun a další pobídky, které firmy zbaví jakýkoliv starostí. Přitom současné průmyslové zóny jsou využívány z 80%.

Domnívám se, že kdyby stát tyto peníze investoval do oprav zruinovaných památek, ekonomický výsledek, díky domácím i zahraničním turistům, by byl určitě přínosnější než rozšiřování výroben polotovarů a montoven, které brání zemi v technickém rozvoji.  

Bohužel se musíme smířit s tím, co jsme si zvolili. A ani výhled do budoucna není nějak radostný, spíše, i přes vznik různých nových stran, velmi truchlivý.