Pod titulkem si asi každý představí velké politické procesy v padesátých letech, pracovní tábory, pronásledování odpůrců. Já si ale myslím, že největším komunistickým zločinem je úpadek našeho státu, a to jak hospodářský, tak i morální.
Baťovy závody 1925
Po rozpadu Rakouska-Uherska bylo v Československu soustředěno 60 - 70% průmyslu bývalé habsburské říše, a to především v Čechách, Moravě a Slezsku. Hůř na tom bylo Slovensko, nejhůř Podkarpatská Rus. Tehdejší československá koruna byla stabilní a velmi vyhledávané platidlo. Dvacátá léta byla pro ČSR zlatá léta. V roce 1927 vzrostlo HDP o 10%, v roce 1928 dokonce o 12%. Bohužel světová krize v letch 1929 - 1933 nás srazila na samé dno. Ani do začátku války jsme se nedostali na předkrizovou úroveň. Přesto jsme se pohybovali ve světovém žebříčku na 12. - 18. místem a patřili jsme do skupiny středně průmyslově rozvinutých zemí (vedle Itálie, Rakouska či Norska). Firmy jako Škoda, Tatra, Praga, Baťa, Aero, Avia atd. dosahovaly celosvětové úspěchy.
Přes tragédíi II. světové války si přiznejme, že její dopad, nebyl tak strašný jako na sousední země, zejména na Německo a Polsko. Ke všemu Rakousko bylo rozděleno mezi Spojence a SSSR. Po válce se nám podařilo odsunout české Němce, a nám padl do náruče majetek ohromné hodnoty, protože v Sudetech Němcům patřila převážná část průmyslu. Tím to jsme vyřešili během jediného roku problém zaměstnanosti a bytovou otázku. Ovšem mělo tu druhou tvář, tu odvrácenou. Do vysídlených měst a vesnic jsme stěhovali Volyňské Čechy, Čechy z Banátu, Vukovaru, Cikány ze Slovenska a podobně. (Hodně zlatokopů, poté co si nakradli, se vrátili do vnitrozemí)
Komunisti, kteří šli za postupující Rudou armádou, a hbitě zakládali Národní výbory, kam dosazovali především své lidi. Když se vrátili naši lidé ze západu, tak už jenom paběrkovali. Důsledkem odsunu Němců a přísunu obyvatel, kterým komunisti naslibovali hory doly, se projevil ve volbách v roce 1946. I tam, kde např. Národní socialisté mívali dobré výsledky, je najednou komunisti přeskočili (Haná, pohraničí i Praha) Výsledkem bylo vítězství KSČ (přes 40%). Poté následovalo odmítnutí Marshalova plánu a Vítězný únor.
Země, která díky schopnostem svých lidí a průmyslu mohla obnovovat Evropu, se pomalu - díky odchodu první vlny emigrantů, v které převažovala značná část elity národa- začala propadat. Prvorepublikové firmy, které tento stát táhly, jely dál jen díky slavné minulosti své značky a technikům kteří zůstali.
Díky direktivám z Moskvy začali komunisti budovat, v zemi kde bylo málo nerostného bohatství, těžký průmysl. A to málo co z nerostného bohatství jsme měly, jako byl uran, mizelo v nenasitném chřtánu SSSR. Daší ranou se staly takzvané dělnické kádry, přesně podle majora Terazky: Naučil se psát a číst a zvolil správný politický směr. Přesto jsme ještě v šedesátých letech, jakž takž drželi s vyspělým světem krok. (sklo, porcelán, Tatra, Škoda , Jawa, Tesla atd.)
Naděje na obrat, který ve společnosti vzbudil leden 1968, a projevil se ve sbírce na Zlatý poklad republiky, na který lidé přispívali svými rodinným šperky (který komunisti zašantročili); i ve vzniku družstev, které rychle vyplnily mezery na trhu, a přispěly k rychlém narůstu mzdy - skončil ruskou okupací. A to byl začátek druhé vlny emigrace: odstranění velkého množství odborníků, kteří povětšinou nesouhlasili s okupací, na podřadná místa.
Zatímco jsme do té doby žili z toho co nám zanechali naši schopnější předci, nyní jsem začali žít na úkor budoucí generace. Úpadek průmyslu, který se dal ještě zastavit, se zrychlil. Zaostávání za Západem narůstal. Škoda, počínaje typem Škoda 100, začala pokulhávat ve vývoji. Jawa, které se doposud úspěšně umisťovala na závodních okruzích,
se poté, co se v treningu (v roce 1969 na Sachrenringu) zabil Bill Ivy, stáhla, a už nic ve světě neznamenala. Jak by mohla, když šéfkonstruktér Křivka potřeboval vyjet do ciziny, musel žádat o výjezd. A mohli by jsme jít od firmy k firmě a zjišťovali by jsme pozvolný úpadek. Úpadek, který se projevoval v neschopnosti vyvážet na Západ. Trhy se postupně scvrkávaly a s nimi i druhy zboží schopné získat tak potřebné valuty. Ke konci jsme vyváželi především zbraně, za které ale nikdo neplatil. Takže čím víc jsme vyvážely, tím nám odběratelé více dlužili. Především SSSR už neměl peníze, následovaly Kuba, Líbie, Irák, Alžír a mohli by jsme pokračovat.
Když to v listopadu prasklo, tak pravda stát byl málo zadlužen, což nám komunsti rádi připomínají. Ale vnitřní dluh činil víc jak 1 bilión korun (zanedbaná infrastruktura, bytová výstavba, živ. prostředí, zastaralé továrny). Vzpomínám si, že když v roce 1987 přijela do pivovaru Staropramen holandská výprava, byla v uvitržení nad tím co vidí. Domnívali se, že jsou v muzeu. Vždyť sklepy a spilky byly z roku 1937. V kotelně uslyšeli neuvěřitelný rachot turbíny vyrobené v ČKD v roce 1937. Ze čtyř varen, byly tři z první republiky. Ta čtvrtá postavená v šedesátých letech byla dokonalý socialistický výrobek. Kovová prosklená stavba budila u vařiči nelíčenou hrůzu. V létě v ní bylo nedýchatelné vedro, takže při prvních slunečních paprscích se s kladivy v ruce vrhli na spodní řadu prosklené stěny a dobře mířenými ranami ji během hodiny vymlátili. Když přišli první mrazy opět se stěna zasklila, aby byla při prvním jarním sluníčku opět vysklena. Tak to trvalo několik desítek let.
Když přišel listopad, tak se zjistilo, že tady nikdo, včetně státu, nemá peníze na to, aby se továrny zmodernizovaly. Nyní všichni křičí, že továrny jsou zahraničních rukou, ale nikdo neřekne, kdo by ty továrny zachránil, či zmodernizoval, když nikdo na to něměl peníze. Zjistilo se, že socialistické školství nebylo schopno vyproduktovat schopné podnikatele, takže se objevilo pouze několik stovek schopných československých podnikatelů. Další, především různí estebáci, zbohatli, za přimhouřených očí Klause a dalších, tunelováním všeho co se dalo. Místo, aby vláda zhodnotila, které firmy se můžou se státní podporou ve světě prosadit, nechala rychle všechno zprivatizovat, a pak se bušila v hruď jak rychle doženem Západ. Výsledek - pokles na 38. místo.
Jsem přesvědčen, že nebýt vládnutí předvoje dělnické třídy- KSČ, tak dnes jsou světovým gigantem Prazdroj, Zetor, Tatra, Škoda v českých rukách a ne opačně. Toto se dá říci o desítkách našich firem. A životní úroveň? Určitě vyšší jak v Rakousku. A další nenahraditelná ztráta je v lidech. Nejenom v těch, co byli nuceni emigrovat, ale především v morálce, která se projevila především v devadesátých letech. Morálka hesla: "Kdo neokrádá stát, okrádá rodinu". A tomu nahrála naše politická "elita" devadesátých let. Především ODS a ČSSD.
Bohužel se nikdy nedozvíme, kde jsem mohli být, nebýt čtyřiceti let vládnutí komunistů. Nyní nám bude trvat padesát let, (počítám to od roku 1939) než se zase morálně dostaneme tam, kde jsme jednou byli. Ztráta morální se penězi vyčíslit nedá. Hospodářská, by se dala počítat na hodně státních rozpočtů. Na to by jsme neměli zapomenout.
