Napsal jsem jeden, pro někoho těžce stravitelný, možná trochu nezvyklý blog. Jmenoval se Žiju s k....o. Na blogu idnes vydržel pět hodin, poté byl stažen. Než zmizel ve víru cenzury, stačilo si ho přečíst přes dva tisíce čtenářů.
Samozřejmě, že jsem naštvaně zareagoval. Pobouřen tímto zákrokem jsem napsal blog s názvem: A je to tady cenzura, a napsal rozhořčený e-mail adminovi, ve kterém jsem se ptal: "Proč jste ten blog nestáhl ihned, ale až po pěti hodinách?!"
Dostalo se mi odpovědi: "Blog byl stažen poté co na něj přišla stížnost." A jsme u problému, který se táhne stovky let. Stačí jeden "čtenář", který buď nepochopí text a nebo si myslí, že právě on je fundovaným arbitrem té pravé morálky a dává to důrazně najevo. Proti tomu není obrany.
Asi má pravdu Martin Hyber který varuje v předmluvě Šmírbuchu jazyka českého od Patrika Ouředníka: "Česká prudérie je fenoménem, který si zaslouží zvýšené pozornosti. Spolu se závistivostí a zbabělostí patřily k oněm rysům národní povahy, které nejvíc připěly k budování totalitarismu v naší zemi."
S čímž mohu jen souhlasit. Připomíná mi to rok 1986, kdy jsme opravili fasádu na pivovaru Staropramen. Fasáda byla nejspíš opravovaná naposledy - pokud byla? - někdy za první republiky. Doufám, že každému je jasné jak fasáda vypadala. Pro jistotu jsme to pro budoucí generacím zvěčnili na fotografiích, dopisem a památkami na tehdejší dobu. Vše jsme dali do měděné baňky, která byla umístěna na jednom ozdobném štítu střechy. Na štítu jsme také opravili starý pivovarský znak s nápisem "Dej Bůh štěstí"
Když se sundalo lešení, netrvalo ani týden, a na ředitelství pivovaru přišla stížnost od osmdesátiletého komunisty: jak jsme si mohli dovolit obnovit takový nevhodný nápis!! Naštěstí už začala doba, kdy začal vítězit rozum nad demagogií.
Proč o tom píšu? V poslední době jsem četl několik článků o stále přísnější cenzuře týkající se televize a filmu. Často našim cenzorům nevadí prostoduchost děje, který na divácích musí způsobit větší zkázu než některá slova, která přesně vystihují stav či atmosféru děje. Přitom nikomu nevadí, že děti mají přístup na stránky internetu z kterých se člověku zvedá žaludek. Naivní tvrzení rodičů, kteří často ani neví co jejich děti ve volném čase dělají, že na jejich počítači mají dětskou pojistku, je směšné. Jejich děti, které často patřičné znalosti získávají ve škole od spolužáků, jejichž rodiče kašlou na nějaké dětské pojistky, jsou obklopeni nejen počítači, ale tablety či chytrými mobilními telefony, kde získávají znalosti, které neznají ani jejich rodiče.
No on už Jan Werich říkal: "Nejhorší srážka v životě, je srážka s blbcem. Blbce nikdy neusvědčíte z blblství. Z takové srážky, vyjdete vždycky jako největší blbec pod sluncem."
O tom Werich s Voskovcem museli něco vědět. Protože právě jim se přisuzuje rozšíření nejběžnější české nadávky: "Vole!" I když z jejich úst jejich: "Milý vole," muselo znít něžně.
Jako varování před různými arbitry morálky a společenských "norem" nás může varovat zpráva z KLDR, kde každé dámské kadeřnictví dostalo osmnáct schválených účesů pro ženy a muži místo dříve schválených deseti účesů musí nosit jediný účes - hádejte jaký? No přeci ten, co nosí na hlavě Kim Čong-un.
Proto přeji všem, kteří se snaží psát blog a adminovi, který je první na ráně: co nejmíň srážek s blbcem, protože to hodně bolí.
No...a teď budu čekat jestli můj blog vydrží déle než pět hodin?!
