Kurvamilošigutentag

Jméno Miloše Zemana je v současnosti asi nejcitovanější jméno naší publicistiky. Situace v které si Miloš Zeman rochní. Už v listopadu 1989 nebylo před jeho jménem úniku. Na každém pražském rohu na vás vyskočila jeho spokojená tvář, která k nám promlouvala četbou svého článku "Prognostika a přestavba", který odstartoval jeho politickou kariéru, kterou začal v OF, za které byl kooptován do Federálního shromáždění.

Jako poslanec vyslovil nesouhlas s vysídlením Němců z Československa, které označil za porušení demokracie a přirovnal to ke stalinským nuceným migracím. Poté, co se v prvních přímých presidentských volbách stal presidentem republiky, prohlásil na návštěvě sousedního Rakouska o sudetských Němcích: "Když občan nějaké země kolaboruje se zemí, jež jeho stát okupuje, tak je vyhnání mírnější než například trest smrti." 

Po odchodu Klause a jeho lidí do nově vytvořené strany ODS se OF přejmenovalo na  OH (Občanské hnutí). V té době měl asi Miloš Zeman pocit, že v OH, kde bylo hodně "výrazných politiků", bude mít problém se mezi nimi prosadit. Proto hledal stranu, kde by mohl rychleji stoupat výš. Před volbami v roce 1992 sondoval půdu v Československé straně socialistické; ale protože nenašel podporu v rychlém růstu nahoru, odešel Miloš Zeman do ČSSD, kde záruku k rychlejšímu postupu našel. Proto ihned kandidoval za ČSSD do Federálního shromáždění.

Jeho kariéra v ČSSD byla raketová. V roce 1993 porazil na sjezdu ČSSD - díky podpoře Petra Millera, hlasům Mladých sociálních demokratů, které vedl "korunní princ" ČSSD Stanislav Gross a sociálnědemokratických žen pod vedením Petry Buzkové - Jiřího Paroubka. Zeman okamžitě nastoupil tvrdý konfrontační styl. Začal hovořit o spálené zemi a o privatizaci jako loupeži století. Šel po krku Klausovi a jeho ODS a mezi mnoha výpady vůči ODS a Klausovi vynikl jeho nechutný bonmot  "Legitimace ČSSD budou vázány v kůžích ODS."

Poté co zradil Petra Millera, který mu pomohl do křesla předsedy ČSSD, mu ve volbách v roce 1996 pomohl bývalý komunistický funkcionář Miroslav Šlouf s nápadem na  autobus "Zemák" s kterým Miloš Zeman objel republiku. Díky tomu se ČSSD stala druhou nejsilnější stranou. Po volbách se Miloš Zeman dohodl s šéfem "nenáviděné" ODS na toleranci vlády. A tak přes veškerý Zemanův křík proti ODS náhle ČSSD (Zeman) souhlasila se vznikem vlády ODS. A tím se začala (začal) podílet na marasmu té doby, což se jasně projevilo za dva roky, kdy přišly předčasné volby a Miloš Zeman díky heslu "Čisté ruce" - což měla být akce, která měla vymést korupci a zloděje, padni komu padni - vyhrál volby. Koalici s ODS označil za absurdní, nepřipadajíc v úvahu, protože by znamenala zradu voličů. 

Po svém vítězství na svá slova rychle zapomněl, a podepsal s ODS "Opoziční smlouvu". ODS svým podpisem potvrdila, že ODS nikdy nesvrhne Zemanovu vládu. Opoziční smlouva rozjela korupční obsazování do dozorčích rad a v úředním aparátu. Enormě se zvýšil vliv regionálních kmotrů ČSSD a ODS.

Podle Miloše Zemana pomohla opoziční smlouva k tomu "..aby se Česká republika dostala z tehdejší hospodářské krize." Ale spíše nastartovala morální krizi.  Reakcí na opoziční smlouvu byla iniciativa někdejších studentských vůdců, kteří 17. listopadu 1999 vydali výzvu "Děkujeme, odejděte" , kterou podepsalo přes 200 000 lidí! Na výzvu Miloš Zeman nereagoval, jeho odpor spíše vzbudili novináři kritizující "Opoziční smlouvu", jenž dával při každé možné i nemožné situaci hlasitě najevo: " Největší koncentrace blbců je mezi novináři.".."Novináři jsou blbci, blbci, blbci." ...Nedávno jsem novináře označil za póvl a hnůj. Po tom, co jste dnes napsali, se musím omluvit hnoji."..."Novináři jsou pitomci, hnůj a fekálie."..."Za celý život jsem se nesetkal s blbějším a závistivějším stvořením, než je český novinář." Zemana baví urážet a vyhrávat: "Za svůj život jsem zlikvidoval osm malých levicových stran."

Výsledkem "Opoziční smlouvy", byl krach akce "Čisté ruce". Jediným viditelným výsledkem bylo zavření  ministra financí Zemanovy vlády Ivo Svobody a jeho poradkyně Barabary Snopkové za zpronevěření "směšných" 6,5 milionu korun. Pak tu jsou ještě aféry Františka Chvalovského, kterého osvobodila Klausova amnestie, a pár mediálně vděčných kauz, jako byl celní podvod "sparťanského" Macha. 

Po letech si Zeman stěžoval, že akci "Čisté ruce" zmařila netečnost orgánů v trestním řízení. Nezbývá, než se zeptat, kdo tehdy vládl? Zeman? Nebo snad někdo jiný? Nebo to byla "Opoziční smlouva", která mu svazovala ruce? Akce "Čisté ruce" se nakonec stala akcí "ruka ruku myje", nebo "já na bráchu, brácha na mne".

Možná by si Zeman tak nestěžoval, kdyby nedopustil rozprášení bezpečnostních složek. Jen v roce 1999 odvolal šéfa SPOK, ředitele BIS, ředitele NBÚ, ředitele pro odhalování špinavých peněz a agenta BIS Romana Hrubanta, který vyšetřoval možnou trestnou činnost některých členů ČSSD. Po těchto krocích, které v podstatě ochromily naše bezpečnostní složky, teklo šampaňské proudem.

Příchodem Miloše Zemana do funkce předsedy vlády česká politika zvulgárněla a zarogantněla. Přitom jeho vládu provázela řada afér.

V roce 1998 se provalil politický skandál, který začal už v roce 1996, kdy Miloš Zeman s Karlem Machovcem vyrazili do německého města Bamberg na utajované jednání s čechošcýcarem Janem Vízkem, který měl tvrdit, ža za místa ve vládě dostane ČSSD dar v hodnotě několika set milionů a kompromitující materiály na představitele ODS a ODA. 

Snad aby Zeman odvedl pozornost od Bambergu, přišel koncem roku 1998 Zeman s tvrzení, že má důkazy o tom, že Jan Ruml chystá zavést v České republice policejní stát. Argumentoval, že získal kufřík důkazů, které ihned odnesl presidentu republiky. Ukázalo se, že kufřík obsahoval pětadvacet stran, které získal Zemanův bezpečnostní poradce Mikuláš Tomin od jistého Miloše Demétera, osmnáckrát trestaného muže! Ve skutečnosti kufřík nic neobsahoval, ale Zeman byl opět středem medií.

S nějakou mediální lží namířenou proti oponentům vystupoval od svého zvolení předsedou ČSSD každý rok, a byla to taky jeho taktika v presidentské kampani.

V roce 1999 propukla aféra Štiřín. V červenci obvinil Zeman Josefa Zieleňce z korumpování novinářů, aniž by měl jakýkoliv důkaz. Poté vypukla "Aféra Český dům". Za obě aféry byl zodpovědný Karel Srba, který měl v krabici pod postelí půl milionu dolarů a objednal si vraždu novinářky Sabiny Slonkové (asi novinářský póvl nebo hnůj). Jeho nadřízený, Zemanův ministr zahraničí, Jan Kavan  se proslavil nabouráním několika automobilů poblíž parlamentu tvrzením, že nepil, ale pouze si Alpou namasíroval krk; a trvzením, že neví, jak se mu v jeho trezoru na ministerstvu zahraničí objevilo půl milionu korun a nikdy nevysvětlil jak to bylo s jeho aférou ohledně spolupráce s StB, kde měl krycí jméno Kato.

V květnu 2000 reportéři MF Dnes informovali veřejnost o dalším politickém skandálu, který je znám pod jménem aféra Olovo (podle chemické značky Pb - Petra Buzková). Materiál měl zdiskreditovat ministryni školství Petru Buzkovou. Spis mimo jiné obsahoval pomluvy o tom, že se Petra Buzková živila prostitucí, že týrala malou dceru a spolupracovala StB. Vedení ČSSD to rázně odmítalo, než Zemanův poradce Zdeněk Šarapatka na policii vypověděl, že autorem je další Zemanův poradce Vratislav Šíma.

Miloš Zeman se v Havířově rozhořčil ohledně podnikatele Zdeňka Bakaly, který se podle něj coby podnikatel neliší od Viktora Koženého. "Po Viktoru Koženém  tady máme Zdeňka Bakalu jako příklad člověka, který neumí podnikat. V podstatě krachuje, protože neumí dobře hospodařit. A snaží se zachránit poslední kotvou, které jsou byty, jež slíbil za levnou cenu prodat nájemníkům, a svůj slib nedodržel. Kdyby úředníci za něco stáli, tak už dávno zažalovali pana Bakalu za nedodržení smlouvy se státem."

Miloš Zeman byl velmi laxní k státnímu majetku, potvrzuje to případ privatizace Sevapharmy, kterou Zemanova vláda zprivatizovala za 50 milionů. S podporou Zemanova přítele (tehdy) Miroslava Šloufa, ji koupil bankrotář Jan Gottvald, aniž by splnil dané podmínky. Jen pozemky měly cenu přes miliardu. Česká republika přišla chybou Zemanovy vlády o vlastní výrobu vakcín a sér, které se od té doby musí dovážet. Gottvald pozemky obratem prodal za 350 milionů, ale přesto skončil jako bankrotář. To samé se stalo v případě Mostecké uhelné společnosti, kdy díky neschopnosti Zemanovy vlády přišel stát o několik miliard korun. To samé se stalo při krachu IPB kdy se Zemanova vláda nezachovala jako dobrý hospodář, protože nedokázala sebrat dlužníkům majetek, ale naopak je nechala v klidu podnikat, případně pomocí nastrčených firem skupovat za pakatel vlastní dluhy; a dokonce svou neschopností napomohla některým lidem stát se miliardářem.

Podíváme-li se na Zemanovu vládu, zjistíme, že z celkem  27 členů, kteří prošli jeho vládou, bylo 13 členů v KSČ. Přesto v roce 2004 řekl Zeman pro Lidové noviny: "Komunismus byl nebezpečnější než fašismus."

Zeman se rád chlubil, že má ve vládě nejlepší lidi. Jako příklad nám může, kromě zmiňovaného Ivo Svobody a Jana Kavana, posloužit Zemanův ministr obrany Jaroslav Tvrdík, bývalý člen KSČ, kterého odvolal nový předseda vlády. Po odmítnutí od několika firem se stal šéfem ČSA, kam si do vedení vzal své bývalé náměstky z ministerstva. Během krátké doby se mu podařilo ze ziskového podniku udělat ztrátový, který nyní kolísá nad bankrotem. Za tyto "zásluhy" ho chce Zeman udělat velvyslancem v Čínské lidové republice.

Než se Miloš Zeman rozhodl odejít na Vysočinu objímat stromy a čekat na vysněný presidentský titul, vybral si za sebe náhradu - Vladimíra Špidlu, který na všechno měl ZDROJE a zároveň podporoval  křišťálově čistého Stanislava Grosse, kterému vděčil za zvolení předsedy ČSSD. Poté co patřili mezi ty, kteří mu nedali hlas jeho snu - být presidentem (proč ho vlastně zradila jeho ČSSD? To se asi nikdy nedozvíme) oba urazí. Špidlu posílá do blázince a Grosse do vězení.

Pak už zůstala jen nenávist a trpělivé čekání, jestli náhodou nepříjde výhodnější doba. Proto taky vznikla Strana Práv Občanů Zemanovci. Snad jediná strana na světě, která má ve svém názvu žijícího člověka. Při svém čekání se Zeman nenudil. Zúčastnil se zajímavých symposií které pořádal Klub Rusko, které založil Zdeněk Zbytek; plukovník v záloze, který je hlavním českým lobbistou ruských investic v Česku. Před dvaceti pěti lety byl připraven se svými tanky zasáhnout proti sametové revoluci. Další kdo pořádal zajímavá symposia, kterých se Zeman zůčastnil spolu s Vojtěchem Filipem, bylo Světové veřejné forum, které založil Putinův přítel Vladimír Jakunin - sloužil 22 let v KGB a je na americkém seznamu nežádoucích osobností. Ne nadarmo se president Miloš Zeman tak opil na Ruské ambasádě, že se nám u královských klenotů natolik opilecky klátil, až z toho dostal virózu.

Poté co se stal presidentem a zjistil, že přítomnost "přítele" Šloufa mu kazí jeho "slušný obrázek", zbavil se ho jako mnoha dalších kteří mu pomáhali na Olymp, a přitulili se k dalším "přátelům" - hradnímu kancléři Vratislavu Mynářovi, který doposud nemá prověrku od Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ), či k Martinu Nejedlému, který sedí v sousední hradní kanceláři a šéfuje společnosti Lukoil Aviation Czech, která státu dluží 27 milionů za pokutu udělenou soudem.

Miloš Zeman vždy věděl co chtějí jeho voliči slyšet a umí to. Ne nadarmo při své cestě po Moravskoslezském kraji prohlásil: "Až za rok znovu přijedu, bude muset pan hejtman pronajmout haly." Je to přesné vyjádření problému naší politiky: Lidé-voliči slyší na nablískaná slova, bez činů. A tady je pro lidi s vysokém egem, velké pole působnosti.

Miloš Zeman spolu s Václavem Klausem svou dosavadní činností plně nesou osobní zodpovědnost za současný stav. Zeman svůj presidentský projev ukončil slovy: "Bože, dej mi moudrost."

Ano, i já bych byl šťasten, kdyby mu Bůh dal moudrost. Což je asi pouhé zbožné přání a proto: Kurvamilošiaufwidersehen.

Pro klausovce, zemanovce, agenty StB, komunisty a členy Spolku přátel Ruska: ve druhém kole presidentských voleb jsem nikoho nevolil, protože můj kandidát neprošel do druhého kola. Přesto jsem havlovec, pravdoláskař a kavárenský povaleč, protože doufám, že skutečně láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí. Opak, by bylo to nejhorší co by nás mohlo potkat.

Většina uvedených informací pochází z knihy Emila Špatného: Estébáci, tuneláři, miliardáři a... "druhá" vláda aneb Ukradená, či spíše rozkradená revoluce - kterou vřele doporučuji.