24. únor 1948

23. února 1948 začala policie zatýkat  vybrané příslušníky politických stran, jejichž ministři podali demisi (V případě ČSNS to byl Vladimír Krajina, a poslanci Ota Hora a Alois Čížek). Byli propuštěni až po zásahu E. Beneše).

Zároveň probíhaly akce směřující  k omezení činnosti nekomunistických stran. Komunisté ze Sboru národní bezpečnosti, pod vedením velitele SNB Františka Havlíčka vpadli do sekretariátu Československé národně socialistické strany (ČSNS). Hledali zbraně a dokumenty o "podvratné činnosti". Ironií osudu je, že František Havlíček materiály získané v Melantrichu nepředal nadřízeným, ale kamarádovi, odbojáři z války. To se mu stalo osudným. V procesu v květnu 1952 byl odsouzen k trestu smrti a popraven.

Na pokyn ÚV KSČ se začaly vytvářet jednotky Lidových milicí. Jejích předobrazem byli jednotky jiné politické strany ( NSDAP) - SA. 23. února Gottwald nabízí místo ve vládě zrádcům E. Šlechtovy a A. Neumannovi (ČSNS)..

24. února ve 12 hodin začala generální stávka, které se zúčastnilo 2,5 milionu pracujících. Byli zatčeni další funkcionáři ČSNS, protože strana odmítla vytváření akčních výborů Národní fronty. Svobodné slovo v počtu 470 000 výtisků bylo zadrženo a šlo do stoupy. Do Melantrichu byl nasazen nucený správce. Na magistrátu byl odvolán náměstek primátora za ČSNS Vladimír  Šolc. Ozbrojené Lidové milice  obsadily sekretariát ČSSD a Lidový dům. Pod tímto tlakem se ČSSD rozhodla k účasti v Gottwaldově vládě. Komunisté se začali soustředit na tlak na E. Beneše. Organizovali podepisování rezolucí ( od té doby se z toho stal národní zvyk), požadující  přijetí demise ministrů  a vyhrožovali další generální stávkou.

Před třetí hodinou  odpoledne se sešla společná schůze Ústředního výkonného výboru a poslaneckého klubu ČSNS. Účast byla velká, skoro stoprocentní. Jeden z mála který se tohoto zasedání nezúčastnil byl Emanuel Šlechta. Většina vedení, pod vlivem událostí, byla ve svých projev bezradná. Po projevech začala diskuze. Jako první vystoupila Milada Horáková, která měla informace o tom, že  Gottwald chce doplnit vládu některými členy ČSNS. Obrátila se na přítomného Aloise Neumanna a zeptala se: "Chtěla bych vědět, zda je to pravda. Může nám bratr poslanec Neumann potvrdit tuto mou informaci?" Alois Neumann se ujal slova a k překvapení zúčastněných žádal, aby shromáždění souhlasilo s účastí v akčním výboru Národní fronty. Sálem se ozval řev: "Vyhoďte zrádce!"  A prorocká slova Petra Zenkla: "Už dvakrát jsme se střetli, potřetí to bude na život a na smrt." Během probíhající diskuze se A. Neumann nenápadně ze sálu vytratil.  V té době už byl Neumann i Šlechta s Gottwaldem dohodnuti. Dá se říci, že 24. února už bylo rozhodnuto. KSČ převzala moc a přijetí či nepřijetí demise ministrů na tom už nemohla nic změnit.

V některých diskuzích se objevilo tvrzení, že ministři, kteří podali  demisi, se zúčastnili závodů v Tatrách. Není to pravda. Petr Zenkl 21. února jel do Lanškrounu, kde měl převzít čestné občanství, ale byl zde vypískán  komunistickými provokatéry a musel se vzdálit pod ochranou policie. Po zastávce v Olomouci, jel na další mítinky ve Zlíně a Prostějově, kde přednesl svůj poslední projev který ještě vyšel ve Svobodném slově. Varoval před  akčními výbory a upozorňoval, že v nadcházejících volbách  nastane nevídaný teror. I ostatní se rozjeli po republice. Například Ripka  měl projev ve Vrchlabí.