WADA - vada na kráse sportu.

Potírat doping je věc zajisté velmi záslužná. Doping je nepoctivost, snaha nějak získat zakázanou výhodu proti ostatním, kteří nedopují. Doping navíc může ohrozit zdraví nepoctivého sportovce.

WADA ovšem do toho zanesla politiku. To je to nejhorší, co mohla pro sport udělat. Protože doping je věc výlučně individuální, nemůže mě nikdo donutit abych jako sportovec na sobě zkoušel nějaké nápady šílených doktorů, trenérů a podobných nepoctivců. Farmaceutická lobby je tak mocná a bohatá, že bude vždy napřed s výrobou jakýchkoliv preparátů, léků, všemožně působících podpůrných prostředků a bude se snažit se je uplatnit na trhu. Rozuměj dobře prodat. V tomto smyslu je vždy zajímavé se pozastavit nad tím, co je vlastně doping. Lék na kašel, který obsahuje kodein? Je to obyčejná káva, která obsahuje kofein? Nebo cocacola, pepsicola? V r. 1934 finále mistrovství světa ve fotbale, Itálie - Československo. Antonín Puč se těžko zvedá po tvrdém zákroku, přibíhá český lékař a dává Pučovi čichnout čpavku. Ten se rozběhne jako zajíc po lajně a nevídanou bombou z těžkého úhlu dává první gól finále. Tím vyvolal takové nadšení, že italské noviny oslavily tento gól článkem s názvem "mio piccolo Puč" (můj malý Puč). Byl to doping? Každý, kdo si někdy čichnul čpavku ví, co to s ním udělá.

Dnes se podvádí s krevním dopingem. Snaha přinutit krev, aby se nasytila kyslíkem více, než je normální. Dojel na to Lance Armstrong, když se krmil přípravkem EPO. Jiný způsob je třeba trénovat ve vysokohorském prostředí, nebo spávat v přetlakovém stanu. Jediný regulérní způsob jak tento problém vyřešit je poctivý tréning. A to je samozřejmě každého individuální věc, každého zodpovědnost. Tedy nikoliv kolektivní, ale čistě individuální vina. A tak se to musí posuzovat.

WADA z toho udělala politikum a to je špatně. Její odsouzení dopingu jako kolektivní odpovědnosti vnesla do sportu něco, co tam nepatří. Na olympiádu nejsou připuštěni sportovci, kterým doping nebyl nikdy prokázán. Pevně doufám, že jak tito sportovci, tak i ruský olympijský výbor zanesou sport spoustou žalob a budou se dožadovat právní satisfakce. Na vině je WADA. Vyřazen může být jenom sportovec, kterému je doping jednoznačně prokázán, nikoliv ten s jehož vzorky bylo někým jiným neoprávněně manipulováno.

Doping byl prokázán Armstrongovi, americkým atletům Fraserové a jejímu manželovi Hunterovi, v podezření byl i Carl Louis, kdysi podobná ikona atletiky jako je dnes Bolt. Přesto nikdo nikdy nezpochybnil americkou atletiku. Nelze zpochybňovat ani ruskou atletiku, lze pouze zpochybnit způsob odebírání, uchovávání a vyhodnocování vzorků. Aby se dnes po čtyřech letech od Londýnské olympiády usvědčoval někdo z dopingu, nebo po dvou letech od Soči, je zcestné. Ty kontroly musejí být namátkové a hned vyhodnocené, nic jiného nemá smysl.

A uplatňovat kolektivní vinu? To by už nikdo nesměl mluvit s Němci za dvě světové války, s Američany za Vietnam, za atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki a tak dále. Prostě nesmysl.

Každopádně někdo nám zkazil olympijské hry. Už se to stalo jednou v r. 1980 v Moskvě, které bojkotovali Američané, další hry v r. 1984 v Atlantě, to už byla jenom stejně přiblblá odveta. Do sportu politika nepatří - že by to už někdo řekl? Ať žije Rio!