Už je čas na účtování?

Vypadá to tak. Opoziční politici nenechají na vládě niť suchou, začínají se množit žaloby, objevila se řada článků na téma, jak roušky vyvolávají jen opovržlivý úsměv. Postě po bitvě je každý generálem, ale skončila už bitva?

Ovšem to, co předvedla paní Světlana Witovská ve včerejším rozhovoru s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem, by se snad nemělo nechat jen tak. Tolik útočnosti a nespravedlivé kritiky na vládu, i na samotného ministra, kde se to v té mladé paní bere? A to jsem jí, jako už poslední z těch komentátorek v ČT, uznával. No tak, konečná.

To, jak se vypořádala naše vláda doposud s touto nepříjemnou krizí, by se mělo tesat do kamene. Být tam dnešní opoziční strany, dnes tak chytré, co se mělo dělat, kdo ví jak bychom na sebe koukali. Práti a TOP 09 by čekali, co na to Evropská komise, neboť to je pilíř největšího moudra. A naše bilance by vypadala jak v Belgii, Holandsku, Švédsku, Dánsku. O Španělsku, Francii, Itálii radši ani nemluvit. Na co se zmohla svým slabým hláskem Ursula? Protestovala proti uzavření hranic. Tady by bylo nanejvýš záhodno zahájit vyšetřování, jestli EK neměla dělat od začátku něco úplně jiného. To její nic nedělání stálo tisíce životů, hlavně v zemích toho "lepšího" Západu, neboť oni přece všechno umí, všechno znají, všechno mají nejlepší. 

Paní Světlana to ovšem vidí tak, že je ohrožen kriminálem Adam Vojtěch, protože jedna z prvních objednávek na roušky pro nemocnice, byla na podnikatele s 18-ti exekucemi. Tomu měl ale podnikání dávno zatrhnout soud, nemyslíte paní Světlano? A taky to, že se materiál pro lékaře a nemocnice nakupoval v Číně. Že ty objednávky byla schopna plnit pouze Čína a že se o ně rozpoutala doslova rvačka, až se ty dodávky kradly? Bylo to z Číny, tak to aspoň pomluvit, našly se prý některé roušky zašpiněné. Možná, že nakonec Brusel vynese odsudek Česku za pošlapávání lidských práv. Že lidi nemohli cestovat, shromažďovat se, vydělávat peníze. Ani bych se nedivil. 

To, že se tak iniciativně chopily šití roušek české ženy a matky, je tak vysoce úžasné, že by se to mělo objevit v dějepise. Český národ se po čase opět spojil a aniž by čekal na jakoukoliv odměnu, vyvinul neobyčejné úsilí. U nás v obci to organizovali hasiči a nestačili ty roušky rozvážet. Taky jsem makal, protahoval jsem gumičky. O smyslu nošení roušek se napsalo mnoho, většinou chytře negativního. Výsledky ovšem hovoří za vše. Pandemie si u nás vyžádala řádově méně životů, než v zemích kde měli jiné osvícenější názory. 

Jak se k situaci postavit, když jsou v opozici Piráti, ODS, TOP09 a jim naklonění novináři? Nic jiného se čekat nedalo, přesto pronásledovat paní Schillerovou za její upravený účes, později na ní vybafnout s angličtinou (divím se a oceňuji paní ministryni, že neposlala onu redaktorku … někam), bylo opravdu ubohé. Ani paní ministryně Benešová přece neřekla nic špatného, že by každý podnikatel měl vždycky vytvářet rezervy (vatu) na horší časy. Teď ty horší časy přišly, zasáhly každého z nás.

Ty babky, co šily roušky ukázaly, jak by se měl každý zachovat. Ruce nenatahovaly, za to jim budiž hluboká poklona.