Šťastný život OSVČ.

V souvislosti s hledáním ideálního řešení neřešitelného úkolu, totiž dosažení a dlouhodobé udržení vyrovnaného rozpočtu, už došlo i na OSVČ. Nemají oni moc lehký život? Daně dohromady neplatěj, jejich odpisy, zvlášť těch, kteří uplatňují odpisy procentem z příjmů jsou zbytečně velký. Zvláště pak OSVČ, kteří podnikají v oborech řemeslnické činnosti, kde je až 80% odpisů. OSVČ mi dají zajisté za pravdu, pro ostatní malá připomínka, že to může být i jinak. 

Procentem z příjmu mohou uplatnit své výdaje pouze OSVČ, kteří účtují v jednoduchém účetnictví - nejsou plátci DPH. Hranice jednoduchého a podvojného účetnictví je už stažena pod 1 milión Kč příjmů ročně. Je celkem jasné, že většinou se na sjednanou práci podílí OSVČ sama, nebo se spojí s jinou OSVČ - kamarádem se stejným řemeslem. Vydělat fakturačně ročně třeba 800.000,- Kč řemeslnickou činností jako OSVČ prostě nejde. Jednak nesežene tolik zakázek a hlavně to fyzicky nejde zvládnout. Mluvíme o řemeslnické činnosti.

A počítejme. Minimální zálohy na pojistné na sociální zabezpečení jsou měsíčně na r. 2012 1836,- Kč. Pojistné na nemocenské pojištění je dalších 500,- Kč. Minimální zálohy na zdravotní pojištění jsou 1697,- Kč/měsíčně. OSVČ tedy zaplatí měsíčně jenom na těchto pojištěních 4.033,- Kč aniž by přitom vydělala jednu jedinou korunu. Při jakémkoliv výdělku se potom tyto zálohy propočítávají a platí ve stanovených termínech. Pro přiznání k dani pak platí vyplnit formulář "Přiznání k dani z příjmů fyzických osob". Poslední Kalouskův nápad je vyřadit položku daňová sleva na poplatníka - 23. 640,- Kč. Pravda je, že kdyby se vyřadily všechny daňové slevy - na děti, nepracující manželku, invaliditu a pod., tak by to na příjmové straně rozpočtu přineslo asi slušnou částku. OSVČ by ovšem asi zanikly.

Náklady s činností OSVČ jsou potom podle vykonávaného řemesla různé. Auto, kterým se na pracoviště dostaví, pracovní pomůcky, nářadí, pracovní oblečení, kvalifikace (na př. u elektrikáře tříletý cyklus zkoušek z vyhlášky 50/78 sb.), měřící přístroje a jejich kalibrace (u revizních techniků), dále potom náklady na shánění práce (telefon, internet).

Takový OSVČ, který si umí všechno zařídit sám, to jest sežene si práci, dohodne si cenu, dohodne a sám provede fakturaci si hodně pomůže. Ovšem dlouhodobou, nebo alespoň na nějakou dobu práci může dostat jedině u větších stavebních firem (zedník, obkladač, elektrikář, podlahář) a to na Švarcsystém. Ten je ovšem jak známo silně zpochybňovaný. Bez toho se ovšem řemeslník jako hlavní OSVČ neuživí.

Protože práce pro obyvatelstvo, při stavbě rodinného domku, nebo různé havárie v domácnosti (instalatér) takového OSVČ těžko uživí. V dnešní době si říkat o peníze lidem, není na žádnej výdělek. A když už se to podaří (na př. zadání prací na výstavbě rodinného domu), tak ta práce prostě skončí a hledej další takovou.

Takže většinou jsou OSVČ pracovníci na vedlejší činnost. Jsou to zaměstnanci a SVČ vykonávají jako vedlejší příjem.

Když jim jejich řemeslnickou šikovnost a pracovitost budeme závidět a jejich podnikání jim ztrpčovat, tak začnou melouchařit. Nechme je na pokoji.