Šedá ekonomika na postupu.

Tak už je to 600 miliard. Když před pár lety vystoupil pan Vodrážka z Transparency International s tím, že šedá ekonomika u nás dosáhla 500 miliard, myslel jsem si, že je to na žalobu na šíření poplašné zprávy. Tak už je to 600 miliard. Jak se k takovému obludnému číslu dá propracovat, by mě opravdu zajímalo. Je to nějaký kvalifikovaný odhad (prostě někdo plácne nějaké číslo, které ovšem musí šokovat), nebo je to přesný součet čísel, které podle zákona hlásí každý zaměstnavatel nebo živnostník? Obojí je špatně, obojí je silně na podání vysvětlení.

Těch 600 miliard + 1 bilión, který se podle zákona nalévá fotovoltaikům, mít k dispozici, tak jsme za vodou, náš státní dluh se sníží na minimum a můžeme nést prapor EU z první pozice. To je ovšem zřejmě to, co se nechce. Všechno postupně, nevyčuhovat, řídit se pokyny, instrukcemi evropské komise. A tak si určíme velikost šedé ekonomiky. Teď je to 600, proč né 700? Na malých živnostnících to nedoženeme. Chceme pronásledovat trhovce, kteří prodávají na náměstích své zemědělské přebytky? Oni si to své místo zaplatí nějakým poplatkem.

Nevíme si rady, co s tím se vším. Stejně jako samotná Evropská unie. Čekáme na pokyny, jak se zachovat, co si máme myslet, co oficiálně prohlásit aby to souznělo. A tak nevíme jak se máme postavit k případu dětí odebraných v Norsku (nečinnost našich státních orgánů je tak ostudná, že to nemá obdoby), nevíme jak se postavit k otázce nebezpečné islamizace Evropy (hlavně nebýt mimo hlavní proud geniálnosti Bruselu), tápeme v postoji k Rusku. Necháme se bezostyšně okrádat v dotacích na obnovitelné zdroje energie, 1 bilión Kč do roku 2030, protože to tak vymyslela kancléřka velkého Německa. Přidali jsme se k proudu nenávisti k Rusku, přestože nás to stojí hodně.

Prostě děláme kroky nelogické, škodící nám nejvíce. Nemáme vlastní názor na věc, zoufale hledíme co rozhodnou pomazané hlavy v Bruselu. Ale oni taky žádný fundovaný názor nemají. Je to konglomerát zoufalců, držících se zuby nehty svých koryt. Má-li se něco důležitého rozhodnout, tak nevědí. Ty rajské časy za Barrosa, kdy se rozhodovalo o zakřivenosti banánů, o mušlích na pánských záchodech, o jablíčkách ke svačině v základních školách, o tom, že Francie nesmí vyrábět růžová vína (to naštěstí neprošlo, doporučení EK znělo ať se smíchává červené a bílé a bude růžové), definitivně skončily. Teď je potřeba se rozhodovat.

Mám pocit, že řinčení NATA vůči Rusku není to pravé, nařizování imigračních limitů, sankce vůči Rusku - nic co by nám dělalo dobře.

Ještě, že máme stále hlas, který věci vidí v reálném světle. Pan exprezident Klaus (intervence ČNB v neprospěch koruny nic dobrého nepřinesla), i současný prezident Zeman (jenom prezident bez názoru nerozděluje společnost). Važme si lidí, kteří jenom nehýkají na povel.