- aneb 16% DPH. Dvě třetiny tvoří práce bez platné pracovní smlouvy, třetina je platba v hotovosti bez dokladu. Uvedl server ČT 24. Podle společné studie A.T. Kearney, Visa a rakouské univerzity Johanna Keplera je to ještě víc - 622 miliard. Ve společnosti zemí Evropské Unie si stojíme v lepší polovičce, pod námi jsou hlavně unijní země východní Evropy, ale taky Itálie, Španělsko a světe považ - Belgie se svým Bruselem. V absolutních číslech vede Německo - 350 miliard eur, pro ně ovšem pouhých 11 % DPH.
Ty čísla jsou tak absurdní, že se divím, že se vůbec uvádějí. 600 miliard navíc ročně by našemu státu přineslo celkem velmi luxusní fungování - zajistíme pro vás fungující stát (volební heslo ČSSD). Jestli-že zůstalo lidem v tomto státě v rukou 600 miliard v tomto roce, pak se ptám, kde jsou ti chudí, na všech možných podporách. Prostým vydělením této absurdní částky 10 milionama obyvatel vychází, že každý z nás, včetně nemluvňat, v průměru na úkor státu získává 60000,- Kč.
Zřejmě je něco jinak ve způsobu výpočtu takových čísel. Už před pár lety přinesl Transparency International podobné číslo - 500 miliard. Tehdy jsem si pomyslel, že to zní jako poplašná zpráva. Tak obludné množství peněz by přece muselo někde chybět. Něco, někde by muselo drhnout. Ono třeba něco drhne, ale ne tolik. Mít těch 600 miliard navíc, neseme hrdě svoji vlajku v čele zástupů.
Tyto výpočty a jim podobné studie zřejmě vycházejí ze scestné úvahy, že všechno lze přepočítat na peníze. Jakákoliv činnost člověka má svojí hodnotu, která se dá vyjádřit penězi. Vygruntuje-li si pořádná hospodyně před Vánocemi svůj byt, způsobí tím újmu státu protože tuto práci nezadala uklízečské firmě, která by z takto vydělaného příjmu zajisté odvedla státu daň. Ale i její práce má svoji hodnotu, i když jí dělá jen pro sebe. A stát z toho nemá zase nic. Uvedu-li úplné absurdum, i to kafe, které u mě dostane návštěva, je šedá ekonomika. Z hodnoty toho kafe a z práce, kterou jsem s tím měl, nikdo neodvedl daň. To je hodně absurdní, ale poměrně nedávno podobně absurdní věc se stala. Majitel lyžařského vleku byl popotahován, že neuvedl v daňovém přiznání otce-důchodce, který mu občas vypomáhal. Bez mzdy, jen proto aby neseděl doma a koukal z okna. Prostě synovi občas vypomohl. Třeba dostal od snachy oběd (hle další malér), ale to už jsou spekulace, aby to vypadalo hodně směšně.
A vypomůžou-li kamarádi, třeba stavebníkovi vlastního domu? Možná za pivo, možná jim za to něco dá. A jsme u melouchaření. Každopádně, když takový řemeslník na melouchu dostane zaplaceno, tak dostal peníze už jednou zdaněné. A dvojí zdanění je jak známo nepřípustné. Je pravda, že obchodník také přijímá za své zboží peníze už zdaněné, protože z kapes zákazníků, ale trochu jiné to přece je. Je to licencovaný obchodník, pro kterého je to předmět podnikání a takový příjem musí zdanit. U toho meloucháře jde většinou o drobnou fušku, kterou nemůže hospodaření státu ohrozit.
Každopádně, ty hambatý sumy, které ty studie uvádějí, nikde nejsou, nikam nezmizely, protože většinou ani nevznikly. Jsou to součty chimérních teoretických výpočtů, které nemají nic společného s tím, jak je stát na tom s výběrem daní. Že zaměstnavatelé meloucháře nabírat nemohou, jim musí být jasné. Kromě daňových úniků je zanedbaná i bezpečnost práce. Na to je zákon a jeho důsledným vymáháním je snadné veškerou šedou ekonomiku zlikvidovat.
Tak, kde je zakopanej pes?
