Putinova olympiáda v Soči.

Kolik ošklivých, nepřejících článků v tisku, reportáží v televizi, protestních akcí se sesypalo na hlavu ruského prezidenta Putina v souvislosti s olympiádou v Soči. Nepřijede prezident Německa, francouzský prezident Holland, ani britský premiér Cameron. Samozřejmě ani kancléřka Merkelová - mocná Angie. Protože Rusko porušuje lidská práva, brání lidem v demonstracích, brání právu shromažďovacímu, poškozuje práva homosexuálů. Amnesty International přinesl 2,5 tisíce podpisů, Člověk v tísni promítá hrůzostrašný film o mučení a pronásledování lidí v Rusku. Naše drahá ČT přinesla aspoň obrázky pokoje se dvěma hajzlíky vedle sebe, zprávu svých reportérů, že s kohoutků teče břečka (nejspíš jedovatá), že kvůli neustálým kontrolám jsou porušována práva všech, neboť je jim bráněno ve volném pohybu.

Snaha o vývoz západoevropské demokracie do Ruska je směšná věc. Jenom u nás působí na dvě stovky různých nevládních, nikým nevolených, občanských iniciativ a spolků (neblahý to odkaz havlovských idejí), které dokážou svým působením znechutit činnost komukoliv, na koho si ukážou. Děti země úspěšně brání už 5 let dostavbě dálnice D8 (proč se divíme, že jsou dálnice u nás nejdražší), různé české odnože Greenpeace se předvádějí při blokádách v národním parku Šumava a provozu našich jaderných elektráren. Člověk v tísni jde ještě dál. Vměšuje se do záležitostí jiné svrchované země. Podpora demonstrantů v Kyjevě vám pane Pánku nepřísluší. Demonstrant není člověk v tísni. Ten je tam dobrovolně, kvůli nějakým politickým ambicím. Člověk v tísni je ten, kdo prchá před válkou, žije v uprchlických táborech, nebo trpí hladem a zimou. Tomu patří tvá pomoc Člověče v tísni.

Putinovo Rusko je na cestě k vyspělé demokratické velmoci. Než dosáhne hodnot našeho vnímání demokracie bude ještě trvat. Kdo tam byl, ví o čem mluvím, kdo tam nebyl, nepojede a je zaseklej na svým, tomu nemůže být pomoženo. Nedávno v televizi vyprávěl herec Jan Révai, jak s kamarádem hercem Pavlem Liškou projížděli ruskou stepí na motorkách. Na cestách volně pobíhající kozy a další domácí zvířectvo, když je mužik pozval k sobě, byl ovčí sýr, ovčí mléko, skopové a mužik oblečen v obleku z ovčí kůže. Prostě lidi tam stále žijou z toho, co dá okolní step, les. Dám k lepšímu i svojí vzpomínku. Hlavní nádraží v Moskvě - Kyjevskyj vagzal. Toulali jsme se po Moskvě s partou přátel, Helča nutně potřebovala. Na nádraží přece bude záchod. Samozřejmě jsme počkali. Když Helča vyšla, oči vytřeštěný, vykládala neuvěřitelné věci. Ocelová kulatina, na tu si sedneš, abys držela rovnováhu, tak je ve výši ramen madlo na držení. Protože se Helče krátce předtím utrhla ramení přezka u kabelky, musela vzít kabelku do zubů, protože jednou rukou by se neudržela. A položit kabelku na zem nešlo, byla celá pochc..., tedy mokrá. O co to my pánové máme jednodušší.

Tak takové je stále ještě Rusko. Putin nemůže potřebovat 200 nevládních, nikým nevolených spolků, aby rozvoji země stále házeli klacky pod nohy. Každopádně vůči okolnímu světu se Rusko chová velmi přátelsky a vstřícně. Vyzývá vždy k mírovým řešením jakýchkoli krizí ve světě. Nepodporovalo demonstranty v Aténách na truc EU, jako to dělá Brusel v Kyjevě. Neházelo bomby na Srbsko, na Libyi. Nevyvolává v okolních státech pocit ohrožení. Brání celistvost své země. Na to má plné právo.

Připravilo nádherné olympijské hry. Těšme se na ně a přejme jim zdárný průběh. A našim sportovcům úspěch.