V nedělních OVM pan poslanec Gazdík projevil obavu, že Rusko anektuje Česko, tak jako anektovalo Krym. Připomenuto bylo také datum 1948 a 1968. To bylo trošku mimo, tehdy přece byl SSSR, po rozpadu SSSR je to snad trochu jinak.
Všichni ruští prezidenti po r. 1991, Gorbačovem počínaje, po Putina, činili pokusy o zakotvení Ruska na Západě. Jelcin navrhoval roku 1992 společný bezpečnostní systém pro Rusko, USA, Evropu a Japonsko, Putin chtěl roku 2001 smlouvu o energetické alianci Ruska a EU, Medvěděv dal roku 2008 podnět mezinárodní mírové smlouvě od Vancouveru po Vladivostok. Stejně jako Gorbačovově vizi "společného evropského domu" ukázal Západ všem těmto snahám záda.
Jelcin nabídl mezinárodním ropným společnostem ruskou naftu s tím, že stát Rusko se zřekne na 25 let svých marží. Tyto nabídky Putin zrušil, tím dostal zpět pod kontrolu nerostné bohatství a exporty energie, což přineslo díky vzrůstu cen ropy až na 140 dolarů za barel, překvapivý ekonomický růst Ruska. Rusko se tím dostalo zpět do velké hry - Great Game - už ne jako svržený a rozpadlý velkostát, ale jako energetický obr budoucnosti. Země, která disponuje třetinou známých zásob plynu, ropy a nerostných zásob planety Země, ale která je také s to sama toto bohatství těžit a prodávat.
A tak bylo nutno zahájit akce na oslabení Ruska. Nové státy EU - Česko, Maďarsko, Polsko, Bulharsko ale i Lotyšsko, Estonsko a Litva se rychle přihlásily do NATO. 13. prosince 2001 vypověděly USA jednostranně smlouvu ABM o raketových systémech z r. 1972. Byl porušen slib, který byl dán Gorbačovovi při příležitosti jednání o znovusjednocení Německa, že ze zrušení Varšavské smlouvy nebude vytěžena žádná výhoda a že se NATO nebude rozšiřovat dále na Východ. Bylo samozřejmým základním předpokladem, že se do uvolněného prostoru nebude konat vstup amerických jednotek.
Jsme bohužel svědky opaku. Jak v Gruzii, tak i nyní na Ukrajině jde primárně o rozšíření NATO do strategicky velmi významných oblastí. Rusko, kterému do této doby rozhodně nevadil Krym ukrajinský, po událostech v Kyjevě se cítil nucen ochránit svou základnu Černomořského loďstva. Známým hlasováním o přičleněním k Rusku, krymský parlament toto potvrdil.
Různí evropští politici, včetně našich, volají po zřízení amerických základen v rámci NATO ve svých zemích. Nakonec je to věc toho státu, jestli si pozve vojenskou sílu na podporu své bezpečnosti. Není to tak dlouho, psal se rok 1962, kdy se svět ocitl na pokraji jaderné války, protože tehdejší Sovětský svaz chtěl vybudovat svoji vojenskou základnu na Kubě. Se souhlasem Kuby samozřejmě.
Dnešní případné budování vojenských základen NATO v pobaltských státech, v Polsku, Česku, v Bulharsku, na Ukrajině atd. by samozřejmě vyvolalo budování vojenských základen při západních hranicích Ruska (a to na vlastním území - tedy logicky obranné). Napětí, které by tím vzniklo, by se asi dalo krájet (děkuji nechci).
Na závěr připomínku řeči prezidenta Obamy na vojenské akademii ve West Pointu - květen 2014:
"Každým vlákénkem své duše věřím v jedinečnost Ameriky. Ale to, co nás činí jedinečnými, není naše schopnost porušovat mezinárodní pravidla a státní integritu, nýbrž je to naše bezpodmínečná vůle toto obojí svým jednáním zachovávat.... Na mezinárodní úrovni musí Amerika hrát vždycky vedoucí roli....Naše armáda je páteří tohoto vůdčího nároku a i v budoucnosti jí zůstane. Spojené státy budou využívat vojenských akcí, v případě nutnosti i unilaterálních, vyžádají-li si to naše zásadní zájmy".
Bez komentáře.
