Zpráva z dnešního dne. Amnesty International od února monitoruje události v Lybii. Jejich závěr je vskutku překvapující. Obě strany se dopouštějí mučení a vraždění civilistů, Kaddáfího stoupenci víc. Za takovou zprávu světu je třeba Amnesty Int. vyslovit uznání. Zajímavý je taky výrok vedoucího představitele rebelů, že v Lybii bude nastolen vysoce demokratický řád založený na muslimském právu Šaria. Tak nevím, jestli zrovna tento výsledek, za takřka půlroční asistence ozbrojených sil NATO, je to, co si Evropa přála.
V jednom podobném konfliktu se Evropa v poměrně nedávné době angažovala. A to v rozpadu Jugoslávie. Mám skoro pocit, že šlo o, z jistého pohledu, podobnou záležitost. J.B.Tito sjednotil balkánské státy pod jednu republiku Jugoslávii, které vládl železnou rukou. V Lybii sjednotil Kaddáfí pouštní klany do jedné republiky Lybie. Jak Jugoslávie za Tita, tak Lybie za Kaddáfího si vydobila pověst prosperující republiky. O nějakém velkém dodržování lidských práv to ale moc nebylo.
Zatím co Jugoslávie se rozpadla, za asistence ozbrojených sil NATO a vojenských misí OSN, v krvavých masakrech, na státy se stoupající evropskou kulturou, v Lybii si na podobný vývoj budeme muset počkat. Zvrtne-li se, podobně jako v Jugoslávii, boj o moc nad Lybií, v občanskou válku, pak bude mít Amnesty Int. co monitorovat ještě hodně dlouho.
Nastolení demokratických režimů nebude nic jednoduchého ani v ostatních státech, které se zúčastnily "Severoafrického jara". V Egyptě, Tunisku. Útok na izraelskou ambasádu v Egyptě, za chápavého pohledu policie, je toho dokladem. Jak se bude vyvíjet situace v Sýrii, to zatím asi úplně jasné není.
Každopádně, jestli je toto protirežimní hnutí v arabském světě výsledek dlouhodobého tlaku Spojených států, pak by bylo na místě přiznat, že se to povedlo. Půjde jenom o to, jaký to vlastně Džin byl vypuštěn z láhve.
