Polemika o morálce.

O doplatku mezd soudcům bude rozhodovat Ústavní soud. Je totiž napadena mimosoudní dohoda mezi státem a soudci o dorovnání mezd soudcům, kterým byly mzdy podle nich nezákonně upraveny předešlou šetřivou Nečasovou vládou. A rozdíl je slušný. Buď 1,2 miliardy (dohoda), nebo 5 miliard (představa soudců). A vznikla diskuse o tom, jestli je jejich požadavek morální.

Bezesporu není. Ale kam se vytratila morálka, byla-li kdy vůbec nějaká. Záměrně jsem vynechal Čechů, protože se to týká celého toho našeho navýsost demokratického severoatlantického prostoru. Mezinárodní měnový fond doslova zruinoval hospodářství Argentiny. Známé události z r. 2001. Neustálými půjčkami dostal Argentinu do dluhů, které se nedají splatit. Desetitisíce Argentinců vyšli do ulic, aby protestovali proti své vládě. Byl vyhlášen výjimečný stav, pád prezidenta de la Rúa po řadě obětí na životech. Situace se opakuje po letech v případě Řecka. Řecko už nemůže své dluhy splatit, přesto jsou mu poskytovány dále půjčky. Je to "vysoce morální". Národ se natlačí do obrovských dluhů, které nemůže splatit. Potom se přinutí ke krácení výdajů na sociální účely a platy, a současně musí zvýšit daně. Pro obyvatele to znamená minimální příjmy a vyšší výdaje. Skvělý byznys - v tomto případě eurozóny. Říká se tomu množení peněz přes dluhy - skvěle to funguje. A státy eurozóny nezachraňovaly Řecko, nýbrž své vlastní, hlavně německé banky. Pokud se Řecko nevymaní vystoupením z eurozóny připadne majetkově zcela MMF. Marně hledám kouzelné slovo morálka.

Abychom se vrátili domů. Bankovní rada ČNB rozhodně nedopustí, aby se kurz české koruny vyvíjel podle síly a výkonu hospodářství. Je uměle znehodnocován, což výsledky hospodářství zkresluje a znehodnocuje. Obyvatelstvo, jehož zájmy jsou vždy až na posledním místě, zaznamená "pouze" mírné zdražení dovolené. Má to být záchranný krok proti nebezpečí deflace, tedy snižování nákladů ve spotřebitelském koši. Tam se ovšem chytře započítávají ceny, které tam nepatří, to jest nikoliv pouze denní spotřeby. Při správném výpočtu nám samozřejmě vychází stálá meziroční inflace.

Banky si pomohou vždycky. Nízkými úroky na úvěry přímo vybízejí obyvatelstvo k sebezadlužování. Vzhledem k tomu, že už nejsou vázány žádnými zárukami (podle dohody zvané Basilej I byla banka povinna uložit z každé poskytnuté částky na úvěr 8 %). Podle Basilej II už je pouze nějaké procento doporučeno. Banky každopádně už nemusí držet likviditu = schopnost najednou vyplatit všechny peníze svých klientů. A starost o své klienty je takřka nulová. Spořící účty nejvýše 0,5 % úroků, z těch úroků se ovšem dále zaplatí daň. Kde je morálka bank?

Kde je morálka exekutorů, šmejdů, podvodníků všech možných kalibrů? Kde je morálka veřejnoprávních médií, které přímo svými výroky povzbuzují k házení vajíček na prezidenta, k urážení a zpochybňování politiků. Jak jinak to vypadá na této planetě, ale úplně někde jinde. Běžel v televizi pořad o úrovni a organizovanosti školství na Thajwanu. Závěr pořadu vyzněl ve větu: "To jsou šťastné děti, ve šťastné zemi". Děti mého známého, jejichž matka je Japonka jsou premianty ve svých třídách, v 6 a 4. třídě mluví japonsky, anglicky a česky, ten starší postupuje na víceleté gymnasium. Vzhledem k tomu, že mají po matce znatelné asijské rysy jsou vystaveny posměchu svých "inteligentních" spolužáků. Tam té Asii, Číně, Indii, Japonsku, Rusku patří budoucnost, tam se přesouvá "Pupek světa".

My tady budeme řešit morálku soudců.