Multikulturní soužití všech možných národností. To je stav, ke kterému je dnešní Evropa odsouzena. Spojené státy si s tím umějí poradit, oni totiž nic jiného než multikulturní společnost nejsou. A protože tam přišly skupiny lidí ze všech končin světa s různými náboženskými a kulturními tradicemi, tak si s tím musela Amerika nějak poradit. Stálo je to občanskou válku, ale už jsou z toho dávno venku. Původní obyvatel - indián, už prakticky neexistuje, jsou občané s indiánskými předky (indiánskou krví), dávno začlenění do společnosti. A jako všude veliká zločinnost, veliká nesnášenlivost. Tomu odpovídá i trestní řád. Pár věcí z amerických zkušeností bychom převzít mohli.
V Evropské unii už asi nelze úplně opustit Schengen, tj. volný pohyb osob a zboží. Regulovat přistěhovalectví ale přece jde poměrně snadno. Vzdělaní lékaři, inženýři, ale i fotbalisti, hokejisti jsou-li žádaní, potřební, tak jsou i vítaní. Ať pocházejí odkudkoliv. Získají občanství se všemi právy a povinnostmi občana majoritní společnosti. A v tom to právě je. Povinnostmi. Nelze na území například Česka připustit, aby byť na vlastním pozemku, někde ve dvoře, se uplatňovalo právo šaria na občanovi muslimské komunity. Jak připustil Abbas šéf Muslimské unie v ČR. Že trest ukamenováním vlastně chrání muslimské ženy. Vyžadovat dodržování zákonnosti. A to i v zákazu nošení šátku v učebnách škol, nošení úplného zakrytí postavy ženy, kromě proužku pro oči. V hidžábu, šátku zakrývajícím vlasy, ať si po ulicích chodí, kdo chce. A stavby mešit? Vždy je na úřadech, jestli k takové stavbě vydá stavební povolení, kde to připustí a kde to zakáže. Samozřejmě ani v zaměstnání netolerovat žádné náboženské zvyklosti, pokud by překážely řádnému výkonu práce. Prostě kdokoliv sem příjde a chce tu žít, pracovat a vychovávat rodinu, se musí bezpodmínečně ztotožnit se zákony země kde chce žít.
A to není zas tak složité ohlídat. Opustit ty vznešené pokrytecké projevy o tom, že každý má právo žít na této zeměkouli, kdekoliv si zamane. Má, ale musí se přizpůsobit, nesmí nikoho ohrožovat ani na té společnosti parazitovat.
Pařížské události velmi sjednotily všechny novináře, publicisty, reportéry. Opět se mluví vznešeně o svobodě slova, svobodě projevu jako o největší hodnotě, kterou svým obyvatelům přináší Evropská unie. Svoboda slova, která dovedena do absurdna dovede ubližovat, urážet. Protože, a to je také novinářské zaklínadlo, je lépe informovat aspoň nějak (třeba chybně, lživě), než vůbec. A tak jen pro připomenutí uštvání bulvárem princezny Diany, u nás podíl bulváru na tragedii Ivety Bartošové.
A tak tu máme opět zneužití k útokům na Rusko. Tam zřejmě ještě tak úplně svobodno v projevech není. A tak místo, aby veškerá svobodná, nezávislá média v zemích naší euroatlantické civilizace, vybízela k široké alianci Ruska, Evropské unie a Spojených států k obraně naší civilizace, tak už se jednota opět láme. S Ruskem tedy rozhodně ne, protože oni ...Protože oni, co vlastně, to vědí jen naši havlisté, sdružení ve své intelektuálské kavárně.
Jenže bez Ruska to nepůjde. Je totiž nejdůležitější rychle ukončit válku v Sýrii, aby se ukončil proud syrských uprchlíků do Evropy. Přijímat uprchlíky, dokonce podle nějakého scénáře Evropského parlamentu, je jenom další stupínek k pozdější úplné islaminaci Evropy.
