Jsme už docela dlouho málo věřící. Je to dáno zřejmě poměrně slušnou mírou vzdělanosti. Nemyslím si, že kardinál Duka, nebo papež František věří na svatou trojici sedící někde na obláčku. Na to jsou oba příliš vzdělaní.
A tak bych trochu polemizoval s paní Magdou Vašáryovou, kterou jsem poslouchal včera v interviewu na ČT 24. Netřeba se báti přílivu migrantů do Evropy - pravila ta úctyhodná paní. Neboť my křesťané přece máme v sobě tu křesťanskou lásku, danou už od narození Krista, kdy se mu národové klaněly a dary své snášely. A když dostaneš po papuly z jedné strany, nastav stranu druhou. Neboť to je křesťanské. ON se přece také obětoval, trpěl, abychom my jeho následovníci už v sobě živili jen všeobjímající lásku.
Proč ovšem po celá dlouhá staletí se křesťanství prosazovalo ohněm a mečem? Kolik utrpení stálo než jsme se propracovali k jakémusi skromnému, opatrnému, křesťanskému náhledu. Nezabiješ, nepokradeš, nezesmilníš ...., jak dlouho trvala naděje, že společnost staré dobré Evropy pomalu dospěje k naplnění starých, křesťanských hodnot? 25 let? Oprášili jsme staré církevní hodnoty, opravili jsme kostely, fary a vše jsme odevzdali do rukou církve. Sami jsme málo věřící, do kostela se chodíme obdivovat krásné architektuře, na mši možná na tu vánoční, půlnoční a to spíše jen tak, na oko. Přeci jenom, betlémek pod stromečkem, krásné koledy a vánoční písně linoucí se z televize, nebo v lepším případě i z nás, přímo před rozsvíceným stromečkem, nás přimějí, abychom se stavili v kostele a v tichosti si vyslechli kázání. Ale který farář se může pochlubit plným kostelem na každém nedělním kázání v roce? Během roku už takoví věřící nejsme.
To oni, muslimové, jsou jiný kalibr. Oni věřící jsou. Z cest, které mnohý z nás podnikl, díky volnosti po r. 1990, víme, co je svolávání mulezínů k modlitbám. A že každý, každý, tu modlitbu provede. A budou mít plné právo si zde, v Evropě stavět mešity. A Evropa přestane být křesťanská. Evropa bude multikulturní, jako je multikulturní Amerika, Amerika, která si se svou multikulturností neví rady. Američané jsou vystrašeni, šokováni událostmi, které v poslední době zažili. Policisté jsou ostražití a podle starých dobrých zvyků Divokého západu, tasí dřív zbraň než mozek. Pak dojde k tomu, že zastřelí dvanáctiletého kluka, který mává neškodnou replikou pistole. Kolik asi u nás vyběhlo malých kluků na sídlišti na Boží hod s pistolkou, plastovým samopalem, který dělá ratata.
Tak toho se tady u nás bojíme, paní Vašáryová. Aby se nějaký vylekaný policajt nezbláznil a nevystřelil po nějakém klukovi, protože nějakej takovej kluk už tu někde vraždil. Jako jsou vylekaný policajti v Americe. Tam si ten policajt nemůže být nikdy jistej, jestli ten kluk nemá skutečnou zbraň.
V Bruselu zatkli dva, kteří propagovali Islámský stát. Události v Paříži pomalu upadají v zapomnění, do Evropy stále proudí muslimští migranti. Média stále a stále uklidňují. Netřeba se bát, jsou to přátelé.
Tak toho se tady bojíme, paní Vašáryová.
