Lidi jdeme na to dobře.

A nenechte se zviklat. Je pravda, že se vyrábí, produkuje, staví pro to aby se toto zboží prodávalo a tím se rostlo. Na druhou stranu problém dnešního vyspělého světa je právě v tom, že se přerostlo. Není kam dále růst. Aby se rostlo musíte vyhodit ledničku, televizi - obé docela dobře slouží, nechat sešrotovat auto, které může ještě deset let dobře jezdit. Jenom proto, abyste nakoupili nové, abychom rostli, i když to vůbec nepotřebujete. Číně se to roste, tam jsou celé obrovské oblasti, kde se žije v chatrčích. Ve vesnici, kde nic není se postaví pila a hle, růst je rázem 100%.

A to je problém dnešní Evropské Unie. Té, která dostala Nobelovu cenu za mír. To, že existuje mír na globální, celosvětové úrovni, není zásluhou EU, ale obou světových mocností USA a Ruska, které se naštěstí domluvily. Trvalo to dlouho, ale zaplať Bůh stalo se. Evropská Unie potřebuje ale něco, co by jí aspoň trochu pozvedlo. A tak se pro ni vymyslela nic neříkající cena.

EU se dostala do dluhové pasti, zvláště pak eurozóna. A řešení je prazvláštní. Aby ty bohaté státy eurozóny mohly bohatými zůstat, tak se bude vytvářet měnová unie, aby se jim mohly poskytovat finanční prostředky na jejich rozmařilé živobytí. A i my se máme na tomto podílet. To těžce zkoušené Řecko. Jeden postřeh z nedávných protivládních demonstrací. Demonstrant prohlásil, že z nedávných 1600,- eur příjmu, klesl na 800,- eur. A že se za to nedá žít. Je to cca 20000,- Kč i u nás se za to žije blbě, ale spousta lidí to nemá. A to Řekové přinejmenším nemusejí tolik topit. Takže oni spadli kam? Zhruba na naši úroveň. Kam bychom asi padali my?

A tak je asi dobře, že stát šetří, i když to podvazuje růst. A když šetří stát, ať šetří i občan. Jedině snížením vlastních výdajů se může nakonec dosáhnout toho, že ta přebujelá obchodní síť se bude chovat tržně, bude si konkurovat jak v cenách tak v kvalitě nabízených produktů. Abychom nenakupovali salámy, kde není gram masa, hnusný jogurty a sýry, které neviděly kravské mléko. Normální porce masa pro oběd je 100 gramů, víc není třeba. Vždycky jsem se podivoval těm přeplněným hlubokým nákupním vozíkům v supermarketech, která si lidi dokážou odvést. Kam toho tolik narvou, a kolik toho nakonec jako zkažené vyhodí? A tak je asi dobře, že šetří i domácnosti, i když teď před Vánocema...?

Těžko asi ovlivníme stále stoupající ceny všech druhů energií. Elektřina, plyn, teplo. Voda v Praze zdraží o 11 %. Když snížíme spotřebu vody, dodavatel zvýší cenu aby mu neklesaly zisky. Energie, to je ten bič, kterým se tahají peníze. Když už se zdálo, že zdroje pro výrobu elektřiny jsou jasné, přijde technický a ekonomický nesmysl - výroba elektřiny z OZE. Sražení vývoje zpět, devastace zemědělské půdy pěstováním biomasy, nafty, instalací fotovoltaiky, stavěním nevzhledných větrníků.

Celý můj profesní život jsem se věnoval energetice. V mých představách bylo, že v této době už se bude řešit přenos elektrické energie supravodivými kabely uloženými v zemi. Že zmizí ty dráty, které kráse krajiny moc neprospívají. Technicky to vyřešené je, jen se do toho pustit. Místo toho máme zaplevelenou zemi fotovoltaickými panely, pole, která nerodí potraviny, ale biomasu a naftu. A jestli se skutečně má dosáhnout v r. 2020 u nás 10% podílu OZE na spotřebě elektřiny, bude se muset vybudovat paralelní přenosová síť k té, která dnes existuje. Protože stávající přenosová síť si z elektřinou vyrobenou z OZE moc nekonvenuje. A to něco stojí, cena elektřiny půjde nahoru.

Nechci v tomto článku řešit, kdo u nás může za to, že výkup elektřiny z OZE je pro stát a občany tak nevýhodný. Je to zhoubný trend, který ovládl Německo a tím i EU. Hlavně Německo bude muset řešit výstavbu paralelní přenosové sítě. Zřejmě tím taky konečně vykáže růst. Teď se v hlavách osvícených rýsuje další obludný projekt. Výstavba obří fotovoltaické elektrárny v Saharské poušti a přenos takto vzniklé elektřiny podmořskými kabely do Evropy.

Tak snad za tyto projekty má EU Nobelovu cenu míru. Už jí za podobné nesmysly dostal před pár lety i Al Gore, tvůrce paniky globálního oteplování. Nějaký velký přínos světovému míru hlavně v kontextu s událostmi v Lybii, Egyptě, Izraeli, Sýrii tedy opravdu nevidím.