Kandidátky jsou hotovy, divadlo může začít.

Kromě velkých, zabetonovaných stran, se nám už představila i většina nových. Dostal jsem do poštovní schránky dopis od pana Babiše, doufám, že už žádný jiný nepřijde. Nevím, jak moc je toto účinné, skoro bych řekl, že moc né, ale to je věc každého voliče, jak se s tím popasuje. Spíš bych tu účinnost viděl v představení programu. U starých známých parlamentních stran nic překvapujicího nečekejme. Práce stran nedávné vládní koalice se začíná projevovat ukončením recese a nastartováním hospodářského růstu, socialistické strany využijí ukončení recese ke slibům o bezbřehé rozmařilosti. Nic, co se nedalo očekávat.

Strany Úsvit demokracie pana Okamury, Ano bude líp Andreje Babiše by chtěly prosadit přímou volbu poslanců. Když jsem včera poslouchal Víta Bártu (VV), který to řekl snad 5x v jedné větě a proto chce jít do voleb s panem Okamurou, nevěděl jsem co si mám myslet o vzdělanosti toho pána. Snad by to měla pořádně a jasně vysvětlit naše veřejnoprávní televize na svém kanálu ČT 24.

Volby do poslanecké sněmovny (dolní komory parlamentu) jsou o soutěži politických stran, nikoliv jednotlivců, nějakých sebezasloužilejších jménech. Jest na politické straně jakou kandidátku sestaví a na voliči, jestli jí dá svůj hlas. Strana takto zvolená pak má přímo povinnost (ke svým voličům) svůj program ve sněmovně protlačovat. Vyskytne-li se problém, kdy zvolený poslanec zásadně se svým poslaneckým klubem nesouhlasí, měl by poslaneckou sněmovnu opustit. Odchod poslanců Šnajdra, Tluchoře a Fuksy byl přímo vzorovou ukázkou, jak se má takový poslanec zachovat. Totiž uvolnit své mandáty ve prospěch strany, za kterou byl zvolen. Protože ty mandáty patří především té straně. A tento stát neumí nic jiného, než je trestně stíhat. To je úplně absurdní, zcela proti logice a demokracii.

Doteď praktikovaný pořádek, kdy je sněmovna plná přeběhlíků, velmi citelně oslabuje strany, které ty mandáty od voličů získaly. A pak je sněmovna zákonodárců každému pro smích. Čtu, že politik - poslanec je v žebříčku oblíbenosti úplně poslední (až za sousedovým vzteklým psem). Pozor řeč je stále o zákonodárcích.

Osobnosti se volí do senátu. Tady je to ovšem také zkreslené a to dvoukolovou volbou. Měla by být jednokolová stejně jako do sněmovny. K druhému kolu přichází pravidelně mnohem méně voličů a hlavně přichází ke slovu politika. Politický boj o to jednomu z těch dvou zabránit získat mandát senátora. A senát o politice není, ten je o lidech moudrých, vzdělaných, zasloužených, všeobecně známých. A takový může být zvolen pouze jednokolovou volbou.

Jednokolovou volbou by měl být napříště volen i prezident. Ono by to tentokrát dopadlo stejně, prezidentem by byl i tak Miloš Zeman - vyhrál i první kolo. Snad by ho ale nenapadali takové zcestné myšlenky, jakože jeho mandát je výrazně vyšší, protože byl zvolen nadpoloviční většinou voličů. Podle matematické úvahy, že když dva jsou 100%, tak ten, který je zvolen, musí mít logicky více než 50% - tedy nadpoloviční většinu. Pro průměrně inteligentního člověka jasnej nesmysl. Pro populistu výrazný mandát.

Před námi jsou volby do poslanecké sněmovny. Budeme volit politické strany a politická uskupení. Zapomeňme na to, že nějaké shromáždění na Václaváku může poslance odvolat. To si nepřejme, to by byl teprve binec. Volme strany podle programu, který nám imponuje. A když to nebylo ono, tak zase za 4 roky. Nebo možná dřív, když se sněmovna sama rozpustí.

Na shledanou v lepších časech.