Kanada opustila Kjótský protokol.

Nedávno proběhlá konference v jihoafrickém Durbanu řešila hlavně problém, co dál s Kjótským protokolem, kterému vypršela platnost. Konference se zúčastnilo na 200 zemí. Výsledek jednání hrozil fiaskem, až se na závěr přece jen ekoglobalistům podařilo nějaké usnesení. A to prodloužení Kjótského protokolu o tři roky. Bez jakéhokoliv závazku ovšem. Takže za tři roky bude další mohutná konference a pak zase a zase. Snad už to pak opustí všichni, teď celému projektu zasadila ránu Kanada.

Od dob "Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu" z r. 1995 a o dva roky později přijatého "Kjótského protokolu" se vydalo na tento děsivě drahý projekt až 8 triliónů dolarů. Tyto peníze vydalo OSN na desetitisíce vědců, aby tito pátrali po příčinách globálního oteplování. Tehdejší katastrofický scénář, že se teplota zvýší o 6 stupňů Celsia tak vyděsil OSN, že pouští peníze zcela bez rozmyslu. Jenom na plnění Kjótského protokolu šlo za uplynulých 16 let až 2,8 bilionu dolarů.

V souvislosti s tímto nesmyslným plýtváním je potřeba připomenout realitu všedního života. Televizní záběry podvyživených dětí v Somálsku, statečné počínání příslušníků Unicef, Lékařů bez hranic, Člověka v tísni a jiných humanitárních spolků v celém světě. Jak může OSN nečině přihlížet této lidské bídě a zoufalství, jak může dopustit riskování lidí, kteří se snaží s nasazením života dopravit humanitární pomoc tam, kde je jí třeba? Co lékaři, kteří riskují zdraví, aby mohli pomoci? Když pomoc je přece tak jednoduchá. Jednoduše odklonit ty nesmyslně vydávané triliony dolarů na boj s větrnými mlýny (globálním oteplováním) na skutečně potřebné projekty v nejchudších oblastech světa. Ve vnitrozemí Somálska realizovat hluboké vrty (voda je v podzemí všude na světě), pomocí čerpadel ji dostat na povrch, vytvořit umělé jezero a zavlažovat půdu aby se na ní mohly pěstovat potraviny. Čím pohánět čerpadla? Tady teprve může mít skutečný význam fotovoltaika. V zanedbaných oblastech, kde žádná infrastruktůra není. A mohlo by být po hladomoru.

Nesměli by se tam ovšem pustit podnikatelé typu Andreje Babiše, kteří by hned viděli příležitost k osázení polí řepkou a vyrábění biolihu. Existují studie, kolik by mohla Afrika přispět do světové výroby biolihu, zatím je její podíl směšně nízký. To je však na jiný článek.

Snaha lídrů Evropské unie po obnovitelných zdrojích energie přináší tomuto našemu světadílu jen potíže. Jsou to projekty drahé, žádný efekt nepřinášejí. Navíc přinášejí lidem zdražení jejich životních nákladů. Zdražuje se elektřina (kvůli nákladům na OZE), zdražuje se teplo (kvůli nákladům na výrobu bioplynu a bioplynové teplárny), zdražuje se voda (kvůli nákladům na stavbu čističek). S klesající životní úrovní velkých skupin obyvatel EU se množí nepokoje (viz titul roku 2011 - člověk demonstrující).

Věřím, že někdy historie spočítá této době, kolik bídy a utrpení stály megalomanské vize globalistů, že zachrání svět. Vize, které nikdy neměly a nikdy nemohou mít reálný smysl. Jestli-že se planeta Země má oteplovat, tak se oteplovat bude a člověk s tím nic nezmůže. Navíc je to proces tak pozvolný, že žádnou paniku vyvolávat nemůže.