Evropa stojí před průmyslovým masakrem.

Kvůli zelené energii. Prohlásil to eurokomisař pro průmysl a podnikání Antonio Tajani. Nadhodnocené euro krizi průmyslu v Evropské unii jenom prohlubuje. Zlatá slova. Dokonce i pan Herman van Rompuy se obává, že EU se nehrabe z krize, pouze krize dluhová se mění v krizi energetickou. Že by se pánům v Bruselu přece jen začalo rozsvěcovat? Jak budou reagovat? Co vymyslí, aby ta nesmyslná cena za elektřinu ve prospěch obnovitelných zdrojů, šla nějak dolů? Co s tím? Lesy stožárů s vrtulema, hektary zemědělské půdy znehodnocené fotovoltaikou, přínos energetice takřka nulovej, za to náklady obrovský. Všechno popíliť - kolotoč arbitráží - nejde z toho ven - takhle neuvěřitelně neschopně si nepočínali ani komunisti před r. 1989.

V USA mají dvakrát levnější elektřinu a 4 x levnější plyn. Kam se asi pohrne investor s podnikatelským záměrem? Břidlicový plyn se u nás těžit nebude, protože nikdo nebude koukat na těžní věž. V Rumunsku se nebude těžit zlato, protože přece nedopustíme kyanidovou technologii. Co ty obrovský zásoby ropy u jižního pobřeží Norska? Taky nic? Evropa je v zajetí klišé environmetalistů, že je potřeba čerpat energii ze slunce a z větru. Aby se neohřívala planeta Země. Dokonce i spalování biomasy je lepší než spalování fosilních paliv - to už nemá vůbec žádný smysl.

S jádrem environmentalisti vůbec narazili. Německo se odklonem od jádra vrací k uhelným elektrárnám. Buduje a modernizuje nové uhelné zdroje, čímž popírá a staví na hlavu Kjótský protokol. Jejich velká kancléřka, která stála u vzniku Kjótského protokolu jako ministryně životního prostředí za Zelené ve vládě Helmuta Kohla, se asi k tomu, co to zelené šílení ve druhé dekádě 21. století Evropě přineslo, radši ve své volební kampani vyjadřovat nebude. Stejně volby vyhraje. Německu i ta dluhová krize přinesla obrovské zisky, upevnilo si pozici evropského hospodářského lídra. Stačilo mu k tomu pouze roztočit kolo půjček eur krachujícím státům a na jejich bídě zazářit co stát s nejlepším ratingem a na výnosech ze svých dluhopisů vydělávat. Chytré, vzdělané, účinné.

Jak důležitě se dnes v Evropském výhledu jeví naše nízká zadluženost. Kdysi ještě jako ministr financí, pak i předseda vlády usiloval Václav Klaus o uzákonění vyrovnaného rozpočtu. Jak usilovně Klaus už jako prezident upozorňoval na nebezpečí environmentalismu jako nebezpečného fanatismu. Všechno to tu máme jak na podnose. Z dluhové krize se Evropa řítí do krize energetické. Jak to asi může řídit ten byrokratický moloch v Bruselu? Co hlava, to názor, stejná naděje na správná rozhodnutí jako u OSN. To jest žádná naděje.

Jestli se EU nezmění, bude se v žebříčku hodnot posouvat ve světovém žebříčku dozadu. Kde se v tom zadu asi ocitneme my?