Událost přišla mediálně jako na zavolanou. Pozornost našich kreativních novinářů a komentátorů se obrátila směrem na východ a statečně nás zásobuje svojí pravdou. Aspoň dali na chvíli pokoj našemu premiérovi, který se snad
konečně po tom hektickém týdnu trochu vyspí a užije si trochu rodinné idylky se svou krásnou ženou.
Konflikt je neřešitelný. Status quo, to jest Krym je ruský, neuznává Evropská unie, ani Spojené státy americké. Samozřejmě ani Ukrajina. Takže proplutí ukrajinských lodí ve vodách náležejících Krymu je v pořádku a agrese je na straně Ruska. Jenže ono je to jinak. Krym je ruský, takže tyto vody jsou výsostné vody Ruska, plutí ukrajinských lodí v těchto vodách, je tedy narušení státních hranic Ruska. Takže vina je na straně Ukrajiny, neboť je to provokace.
Zkusme jít trochu do historie problému, to je vždycky dobré si připomínat. 90-tá léta minulého století znamenala ukončení jedné nadvlády - komunismu ve východní Evropě a taky v Rusku. Sovětský svaz se rozpadl, bývalé svazové republiky vyhlásily samostatnost. Ten rozpad byl více než sametový, krátký konflikt byl pouze na hranicích s Gruzií, kde si Gruzie chtěla neprávem usurpovat území, které jí nepatřilo. Boje s povstaleckými islámskými skupinami v Dagestánu a Horním Karabachu, byly už kvůli udržení pořádku na ruském území. Přes mnohé další bojůvky to bylo vždy jen narušení pořádku. Jak jiné proti krvavému rozpadu SFRJ - socialistické federativní republiky Jugoslávie. Pamatujete Srbská Krajina, Sarajevo, Srebrenica a "geniální" vojenský zásah NATO se svým "humanitárním" bombardováním pro vytvoření separastického státu Kosovo?
Od r. 1990 do r. 2014 (24 let) nikomu nevadilo, že Krym je ukrajinský. Proč to najednou bylo jinak? Násilné svržení ukrajinského prezidenta Janukoviče, euromajdan, to jest krvavý převrat v zemi podporovaný EU. Dodnes solidně nevyšetřený, dodnes nikdo neví, kdo byli ti odstřelovači, kteří stříleli na vzbouřence i na policisty. Volby, které ignorovaly východní regióny, prezident Porošenko, kterého uznává pouze západní část Ukrajiny a i tam silně ztrácí na popularitě. Vytvoření separistických států Luhanská lidová republika a Doněcká lidová republika. A odtržení Krymu po referendu a volbách, které požadovaly přičlenění k Rusku.
Krym byl vždycky autonomní republika (to zůstává i teď), s vlastní vládou a parlamentem. Proběhlo referendum a volby. Obyvatelstvo se demokraticky, tedy většinově, rozhodlo k přičlenění k Rusku. Jak jiná demokracie než v "demokratickém" Španělsku, členu EU, kde bylo v autonomní republice Katalánsku podobné demokratické, referendem a volbami potvrzené odtržení od Španělska, utopeno v dešti gumových projektilů a rozehnáno armádou a policií. A členům vlády Katalánska hrozí až doživotí. Chystají se tam politické procesy - no br, to už jsme si určitě všichni mysleli, že to už nikdy nepřijde.
Takže Krym je ruský, pravda je tedy na straně Ruska. Bylo by dobré se na tomto status quo dohodnout, protože jinak to už stejně nebude. Natřásání rameny a hrozby dalšími sankcemi - to vážně nikomu nepomůže.
