30 let svobody - aneb jak to vlastně tenkrát bylo.

Ono to není zas až tak dlouho, aby si člověk nepamatoval. Muži sametové revoluce jsou stále činní jak v politice, tak v byznysu. A ti, kteří většinu svého života prožívali za totáče, ti vědí své, ty žádné překrouceniny neovlivní.

Největší hvězdou té doby, ba přímo superstar, byl přece Gorbačov. To on odstartoval změny, které znamenaly pád komunismu v Evropě. Sám snílek, který si představoval Evropu jako vstřícný, přátelský společný dům evropských národů. Sám přispěl velkou věcí, nabídl rozpuštění Varšavského paktu, za nikoliv zrušení, ale aspoň nerozšiřování paktu NATO na východ. O tom byla dohoda čtyř, tj. čtyř vítězných mocností II. světové války. Tato dohoda znamenala sjednocení Německa. Ale své okupační území Německa nakonec vyklidilo pouze Rusko. Západní Evropa a Amerika využila slabosti rozpadajícího se Sovětského svazu a nejenže došlo k rozšíření paktu NATO dále na východ, ale hlavně k posílení vojenských sil v západní Evropě.

Pan Kocáb měl zajisté velkou zásluhu na odsunu ruských okupačních sil od nás, ale pozici pouze organizační. Byl zmocněncem vlády pro odsun. Odsun trval 2 roky, než odešel poslední ruský voják. Kdyby to nebylo na přímé rozkazy z Moskvy, tak by pan Kocáb nic nezmohl. Pád komunistického režimu u nás byl v tom 89-tém roce až předposlední ze zemí Sovětského bloku. Po nás to padlo už jen v Rumunsku. A je zajímavé zjištění, že sametové předání moci bez střílení bylo všude tam, kde byla do té doby ruská okupační vojska. Tam kde nebyla, tam tekla krev. V Rumunsku a hlavně při rozpadu Jugoslávie.

Sametové předání moci u nás bylo prapodivné. Co se to tehdy vlastně dohodlo? A proč se tyto dohody při 30-tém výročí neodtajnily? Každopádně komunistické špičky předaly moc, nářky disidentů na nelidské zacházení, věznění a pronásledování ustalo, nikdo nebyl pohnán k odpovědnosti. Snad jedině Miroslav Štěpán a ten spíše za to, že se zřejmě nemohl smířit s tím, že výtah k absolutní moci je pryč, skončilo to. Že nelze jenom v televizi u kulatého stolu vzpomínat na léta strávená v disentu, vysvětlil záhy nástup Václava Klause. Ten nás svou kuponovou privatizací postavil všechny na stejnou startovní čáru. Všichni jsme dostali stejnou příležitost. Kup si knížku, investuj a bojuj za své podnikání. Mnozí, schopnější, založili fondy, jiní včetně mně, svou knížku prodali. Za desetinásobek. To je 1000% zisku. Ať si o této části Klausovy reformy myslí lidi co chtějí, kromě jiného nás to uchránilo od velké inflace. U nás nejvýše 25% po dobu asi 3 měsíců, Polsko, Maďarsko a hlavně Rusko - 2 až 4000% inflace.

Sametové předání moci umožnilo mnohým komunistům sametově podnikat. Měli dost známostí, uměli v tom chodit, dost lidí z byznysu různě zavázaných, že jim to od začátku šlo. Nakonec i premiér Babiš vybudoval své impérium bez kuponové knížky. Kuponové privatizace se nezúčastnil. Jiní své podnikání na kuponové privatizaci postavili. Kocábův Trend, Šrejbr, Kožený, PPF, privatizační fondy bank.

Svoboda, kterou už 30 let naplno prožíváme, by měla být i o nezakrývání negativních jevů našeho polistopadového vývoje. KSČ se tehdy měla zakázat, dnes hořekovat, že je málem ve vládě, je směšné. Taky je trochu upozaděna demokracie. Ve volbách poražení vyzývají ve volbách vítězné k odstoupení. To není demokracie, to je vyzývání k puči. Tu pravou demokracii jsme asi ještě pořádně nestrávili.