Z ročních statistik Energetického regulačního úřadu, vyšla důležitá věc, vedle níž je i dvouprocentní pokles výroby z obnovitelných zdrojů vcelku bagatelní.
Nejvíce tepelné energie (68 %) pochází z kombinované výroby elektřiny a tepla, které se využívá pro potřeby systémů zásobování teplem. Centrální zásobování teplem přitom hraje v České republice velmi významnou úlohu, slouží bezmála 4 milionům občanů. Roční statistické zprávy našeho regulátora (více jsem o nich psal zde) jsou tak trefným příspěvkem k diskuzím o odpojování od soustav centrálního zásobování.
Převážná část domácností využívá systémů zásobování teplem. Pokud by vznikaly nové a nové ostrovy, odpojené od systémů zásobování teplem, roztočí se spirála zvyšování cen a to z důvodu rozpočítání stálých nákladů na menší počet uživatelů. Pro dokreslení, náklady na dodávky se rozpočítají na zbývající účastníky, pro některé to bude už moc, tak se odpojí a ty samé náklady se opět rozpočítají na zbylé odběratele. A tak dále a tak dále. Ne, pohádka neskončí tak, že nakonec v systému zásobování teplem zbude jediný odběratel, který zaplatí všechno všem. Dříve se totiž zřejmě udusíme, neboť co dům, ba i byt v paneláku, bude mít vlastní kamna. A ne každý chce topit suchým dřevem z kůrovcových lesů. Záměrně přeháním a zjednodušuji, ale byť „ostrovizace“ naštěstí ještě nenastala, v žádném případě bychom ji neměli podceňovat.
Co nám přinese decentralizace výroby tepla? Určitě větší emisní zátěž škodlivých látek v obytných aglomeracích, což bude mít negativní dopad zejména na dětskou populaci a seniory.
A odběratelé, kteří nenajdou finanční prostředky na nové investice do tepelných zdrojů, budou odkázáni na nákup tepla ze systému centralizovaného zásobování za vyšší cenu. V důsledku to může dopadnout tak, že stát bude muset doplácet problémovým domácnostem tento rozdíl v sociálních dávkách.
Nedávno jsem se účastnil zajímavé diskuze na pražském magistrátě. Také v Praze si všimli rostoucích snah o odpojování od systémů zásobování teplem. Velmi správně se zdůrazňovalo, že kromě tlaku na ceny by inflace lokálních topenišť byla pohromou pro místní mikroklima. Zaujal mne proto mimo jiné nápad kodifikovat do právního řádu odlišnou metodiku posuzování žádostí o odpojení od soustav zásobování teplem. Dnes dominuje kritérium ekonomické výhodnosti, uvedené v zákoně o ochraně ovzduší. Pražané proto navrhují zavést podmínku přípustného odpojení jedině tehdy, bude-li nově instalovaný zdroj tepla účinnější z pohledu spotřeby primární energie fosilního původu, než stávající zdroj.
Možná bych měl výhrady k použitému imperativu sousloví „jedině tehdy“, nicméně debatám o větším zohlednění tohoto ekologického kritéria bychom se bránit neměli.
A jak to vidíte Vy?
