Diskuse nad cenami energií

Ve druhé polovině měsíce srpna nás zužovaly nejen tropické teploty, ale i zostřující se politická debata k inflaci, daním a vysokým cenám komodit, které zasáhnou do nárůstu zchudnutí mnoha domácností. 

Jednou z důležitých komodit jsou nehorázně vysoké ceny elektrické energie a zemního plynu. Do toho všeho zasáhlo vystoupení premiéra, který veřejnosti tvrdil, že nelze zastropovat ceny elektrické energie z důvodu obavy žalob minoritních akcionářů společnosti ČEZ. Tento problém teď rezonuje veřejností i mezi politiky. V nedělních debatách na CNN Prima NEWS v partii Terezy Tománkové poslanec za KDU-ČSL Marek Výborný obhajoval vládní neschopnost řešit ceny elektrické energie a zemního plynu a vytrvale tvrdil, že minoritní akcionáři ČEZ by při zastropování cen podali žaloby. Minoritní akcionáře však zajímá pouze výše schválené dividendy valnou hromadou. Jednoduše řečeno, na co by podílníci na akciích podávali žalobu? Přitom majoritní akcionář, což je v našem případě stát, si schválí jakoukoliv výši dividendy. Abych se vrátil k diskusi – poslanec Jukl za hnutí ANO 2011 zopakoval starou písničku o nulové DPH na elektřinu a zemní plyn. Předseda ČSSD Šmarda se jen vyjádřil k vizím obsažené v záchranném kruhu proti chudobě. Blíže nebyl schopen diskutovat, ač má podrobné podklady od odborné sociálně demokratické komise pro průmysl a obchod. K úspornému tarifu se vyjádřil pouze okrajově. To je bohužel současná realita politických stran. Z diskuse jsem byl rozpačitý a nabyl jsem přesvědčení, že politici nejsou schopni naslouchat energetickým analytikům.

Dalším překvapením bylo vystoupení předsedy energetického regulačního úřadu Stanislava Trávníčka na tiskové konferenci MPO ke kontrolám oprávněnosti záloh na energie od obchodníků. Po vystoupení pana Trávníčka jsem nepochopil, jakou úlohu v současné době plní Energetický regulační úřad. Předseda Rady ERÚ působil jako naprosto nekompetentní v oboru, ve kterém by měl být expert, a nadto stále jen mlžil, protože zjevně nic neví a nemá se svými kolegy z rady nic připraveného. 

V první zářijové debatě na CNN Prima NEWS v partii Terezy Tománkové se opět s politiky probíraly důsledky řešení energetické krize a příčiny stanovení burzovních cen elektrické energie, kde předseda STAN Vít Rakušan mimo jiné prohlásil, že nejsme závislí na ruském plynu. Bohužel, stále je tomu tak. Naši obchodníci mají smlouvy s německými dodavateli, kteří stále odebírají plyn od GAZPROMU.

V diskusích k cenám elektrické energie neustále slyším, jaký bude velký problém se zastropováním cen, ale nikdo z politiků už nemluví o tom, jakou roli by měl sehrát Energetický regulační úřad, který by měl dohlížet nad energetickým trhem a jednat s vládou nad variantami usměrňování cen elektrické energie. Ta na burzách stále roste, která je v Česku nesmyslně navázaná na cenu plynu, ze které se v současné době vyrábí 10 TWh elektrické energie z celkové výroby 82 TWh. Lipská burza vychází z výroby elektřiny ze zemního plynu v celé Evropě a tím je cena pro české obchodníky příliš vysoká s extrémním dopadem na konečného spotřebitele. Svoji negativní roli sehrávají i média, která neustále do svých pořadů zvou stejné energetické experty, kteří jsou poplatní současné vládní garnituře a hájí své zájmy v energetických firmách. Nejlépe z médií si vede CNN Prima NEWS, která skutečně zve nezávislé energetické odborníky, kteří upozorňují na důsledky současné energetické krize. 

Nyní zpět k probíranému problému a tím je cena zemního plynu. Již v roce 2008, kdy jsem byl součástí Nezávislé energetické komise (Pačesova komise), jsme ve svých závěrech varovali před závislostí zemního plynu od jednoho dodavatele pro Českou republiku. Navrhovali jsme diverzifikaci dodávkami propojením od Baltského moře na ostrov Krk v Chorvatsku. Bohužel, obchodní zájmy plynárenských společností zvítězily nad diverzifikací dodávek LNG. Všechny vlády ČR to od roku 2009 neřešily. Spoléhaly se na dodávky plynu od společnosti GAZPROM bez politického kontextu. Situace se po roce 2020 otočila a do energetiky se vložili politici, kteří přestali respektovat energetickou bezpečnost této země a prosazovali svoji politickou ideologii směřující proti Číně a Rusku v opozičních lavicích parlamentu. Mnoho energetických expertů před tímto politickým trendem varovalo, ale nebyli vyslyšeni. Výsledkem všeho je tlak Ruska na zprovoznění plynovodu Nord Stream 2, proti kterému vystopovaly Spojené státy a Evropská unie. Výsledek? GAZPROM omezuje dodávky plynovodem Nord Stream 1 od května 2021 a na podzim téhož roku byly evropské zásobníky zemního plynu na historickém minimu. To bylo těsně před českými parlamentními volbami, kdy politici řešili návrat do lavic sněmovny. Na ceny zemního plynu se zcela pozapomnělo a odborní náměstci na ministerstvech čekali na volební výsledky s obavou o svá křesla.

Podle mého názoru po agresi Ruska na Ukrajinu se na burze začalo spekulovat bez principu poptávky a nabídky, ale nad postavením EU vůči omezením dodávek zemního plynu z Ruska. To vyšroubovalo ceny až na úroveň téměř 3 000,- Kč/MWh počátkem července. Během letního období se cena plynu vyhoupla na téměř 8 000,- Kč/MWh. Nyní je na úrovni 4 500,- Kč/MWh v době kdy je odstaven plynovod Nord Stream 1. V případě zastavení dodávek z Ruska bude Evropě chybět 150 mld. kubíků zemního plynu, které nejde okamžitě nahradit. To si naši politici vůbec neuvědomují a neustále mluví o zbytečném strachu obyvatelstva a firem. Díky nárůstu cen zemního plynu poroste i cena tepla, to je jasné všem. Zatím ale chodí jen zálohy na plyn a elektřinu. Až se v listopadu zvýší zálohy na teplo pro rok 2023, pak už to občané finančně neunesou.

Při své poradenské praxi se stále snažím občanům vyvracet obavy před zastavením dodávek zemního plynu. Také se dozvídám, že na letošní zimu použijí staré uhelné kotle, které si schovali po plynofikaci svých rodinných domů. Díky obav z omezení dodávek plynu, tak se opět mnoho domácností vrátí ke spalování pevných paliv. Díky tomu porostou emise škodlivin a oxidu uhlíku, což se nebude líbit ekologům, kteří prosazují obnovitelné zdroje na bázi biomasy, které bude v příštích letech nedostatek. Pak občanům nezbude nic jiného, než spalovat vše co se jim bude cenově dostupné včetně spalitelných odpadů. Tím se vrátíme do období počátku devadesátých let minulého století. A to by byla pro politiky další komplikace z hlediska ochrany ovzduší.