Není to tak dávno, co jsme v Poslanecké sněmovně představovali poslancům priority Energetického regulačního úřadu a také jim vysvětlovali, jak a z čeho se vypočítává konečná cena elektrické energie.
Na setkání přišli zástupci všech politických klubů. Kromě jednoho. Nepřišel totiž nikdo z SPD.
Pokud by někteří zákonodárci projevovali o průběžné sebevzdělávání větší zápal, ušetřili by se zbytečných gest. Devatenáct poslanců za SPD, 7 komunistů a jeden zbloudilý sociální demokrat hodlají na regulátora podat ústavní stížnost kvůli nárůstu cen elektrické energie. Chtějí, aby se ceny elektrické energie vrátily o rok zpět. Podle samotného Okamury ceny „neuvěřitelně narostly,“ ač pro to není právní důvod. Česká vláda v tomto ohledu podle něj nedělá nic.
Snažím se programově vyhýbat slovu populista, považuji to za příliš nadužívané a bohužel už i významově zprofanované slovo, ale podat k Ústavnímu soudu podnět na něco, co vláda, potažmo regulátor nemůže při dodržování současných pravidel ovlivnit, nemohu jinak, než za laciný populismus označit. Kdyby pan místopředseda Sněmovny přišel na náš seminář, dozvěděl by se třeba, že cena za elektřinu se skládá z regulované složky, kterou úředně (stanovením regulátora) ovlivnit lze, a pak ze složky neregulované, která je tržní a stát ani žádný státní úřad do ní zasahovat nemůže.
A teď zkuste na první dobrou uhodnout, která že ze složek nám to loni „dramaticky“ rostla? Správně, ta neregulovaná. Proč, nechci spekulovat. Zvýšily se ceny za emisní povolenky, rostly ceny energií na světových burzách, výrobcům/prodejcům se třeba zdražovaly jiné vstupy. Zkrátka cena elektřiny na zahraničních burzách vzrostla skokově z 24 euro na 54 euro, na což dodavatelé energie reagovali úpravou svých ceníků.
Ovšem, a právě proto, jsme pro letošek jako regulátor změnili regulovanou složku ceny energie jen minimálně. O necelá dvě procenta, o inflaci, chcete-li. Změnili jsme ji dokonce méně, než za vedení předchozí předsedkyní ERÚ Alenou Vitáskovou. Veřejnosti i poslancům jsme sdělili, že regulovanou složku měníme jen minimálně, aby svojí stabilitou alespoň částečně kompenzovala výkyv, který do koncové ceny přinesla neregulovaná složka. Tedy složka, jejíž výši stanoví dodavatelé na základě velkoobchodních tržních cen.
Pro pány poslance znovu opakuji. Český regulátor udělal maximum možného, aby snížil tlak na růst konečné ceny. Víc toho podle platné legislativy (kterou schvalují poslanci) udělat prostě nemůžeme, a to ani, kdyby nás ten největší šógun na kolenou prosil, či nám katanou hrozil.
Pan Okamura ve svém zdůvodnění argumentoval dvěma státy, které mají ceny elektrické energie pod kontrolou - Maďarskem a Polskem. I tady bohužel terč minul. Obě země mají zcela jiný systém regulací než Česká republika. V Maďarsku se regulují obě složky cen elektrické energie, včetně té, která je u nás neregulovaná, tržní. A v Polsku stát - zjednodušeně řečeno – stropuje obchodníkům ceny silové elektřiny.
Míří-li nyní na nás skupina zákonodárců s požadavkem, abychom „vrátili cenu za elektřinu na úroveň roku 2018“, to ji, prosím, jako máme snížit o cca 2 %? Chápu, že o 2% slevu nikomu nejde. To, co navrhuje Tomio Okamura a jeho 26 samurajů, nabízí jeden rychlý závěr. Vyhrnout si rukávy, napnout všechny svoje legislativní síly a novelizovat zákony například tak, aby regulátor mohl stanovovat ceny elektrické energie jak distribuční a systémové, tak i silové. Pak bude regulátor schopen mnohem více ovlivnit, kolik za odebranou energii všichni platíme.
Jako nepolitikovi a zástupci nezávislého regulátora mi nepřísluší hodnotit, zda je maďarská, polská či česká cesta lepší. To ať si rozhodnou zákonodárci a upraví energetický zákon. ERÚ je tady od toho, aby se striktně řídil jeho ustanovením. Já se jen se ohrazuji vůči tomu, aby nás někdo z neznalosti, za níž my nemůžeme, kritizoval za to, co Energetický regulační úřad ovlivnit nemůže. Někdy se holt vyplatí na seminář přijít a poslouchat.
