Víte, že máme téměř 80x větší spotřebu elektrické energie ve srovnání s prvním rokem existence naší republiky? To, co naši předci „prosvítili“ za den, protočíme v průmyslu a domácnostech od snídaně do oběda.
Spotřeba elektřiny v České republice neklesá již pátým rokem, spolu s ní i výroba. Kdo má rád čísla, tak opravdu jen malá ochutnávka z čerstvých statistických dat. Spotřeba elektřiny za rok 2018 činí73,9 TWh – nový rekord. Loňská výroba elektřiny taktéž rekordní hodnota - 88 TWh. Nejvíce elektřiny pochází z uhlí (47 %), z jádra (34 %) a obnovitelných zdrojů (11 %). Vzhledem k mírné zimě klesla celková brutto výroba tepla pro rok 2018 o 4 % na 162 409 TJ - nejvíce tepla (68 %) pocházelo z kombinované výroby elektřiny a tepla (KVET). Počasí ovlivnilo výrobu z obnovitelných zdrojů. Po pětileté oscilaci klesl podíl obnovitelných zdrojů o 2,2 % na 9 404 GWh. I když fotovoltaiky vyrobily o 6,7 % elektřiny více, pokles zaznamenaly vodní elektrárny, ty průměrně šly dolů o 13 %, ještě významnější propad zaznamenaly malé vodní elektrárny. Dokonce o pětinu.
To vše a mnohem, mnohem víc dat najdete v ročních statistických zprávách Energetického regulačního úřadu za rok 2018 o provozu elektrizační, plynárenské a teplárenské soustavy (rozcestník zde: http://www.eru.cz/cs/-/tz_statistiky_2018).
Zastavím se u poslední várky dat ročních statistik ERÚ. Do výroby elektrické energie zasáhlo sucho. Obnovitelné zdroje mají problémy se stavem vody, s malým průtokem. Provozovatelé vodních elektráren musí přitom respektovat zákonné povinnosti, které jsou dané v rámci ochrany životního prostředí. To znamená zachovat minimální průtok korytem řeky bez ohledu na své potřeby a možnosti výroby.
Právě na růstu výroby elektrické energie z fotovoltaických elektráren je patrné, jak moc jsou obnovitelné zdroje závislé na rozmarech počasí. Nadprůměrný počet slunečních dnů zvýšil produktivitu solárních panelů. Ale zároveň bylo sucho, takže vodní elektrárny nemohly podpořit dobrý rok solárních panelů a navzdory evropskému závazku vyrábět z obnovitelných zdrojů pětinu, třetinu a ve vzdálené budoucnosti snad i všecku elektřinu, to v naší kotlině zkrátka nešlo, protože počasí neporučíš.
Od obnovitelných zdrojů, ať chceme, nebo ne, nemůžeme v našich klimatických podmínkách čekat stabilní chování a hlavně stabilní výkon. Právě proto musí být energetický mix České republiky vyvážený. Je to praktické nejen z finančního, ale také bezpečnostního hlediska, na což se bohužel někdy zapomíná.
S kapacitními limity obnovitelných zdrojů je to různé. Například solární park, nyní vznikající poblíž Dubaje, bude mít výkon větší než naše jaderné elektrárny. Uvážíme-li, že jádro do českého energetického mixu přispívá jednou třetinou a přidáme-li fakt, že největší vodní elektrárna světa by pokryla roční spotřebu elektřiny Česka i Slovenska, pak totálně spoléhat na budoucnost obnovitelných zdrojů může mít budoucnost. Stačí jen maličkost. Počkat na ty správné klimatické změny.
