[... to je syrák, pane Kytka...] [reminilimerik]
Ve středu 21. února 1934 večer se v kavárně Louvre na Národní třídě zas jednou pohádali František Halas s Vítězslavem Nezvalem, načež dotčený Nezval uraženě „odešel středem“. Jenže ledva za ním zaklaply dveře kavárny, uvědomil si, že ven do zimy se mu nechce, a tu dálku domů až na Petynku už vůbec ne. Sešel tedy jen po schodech do podzemní vinárny Katakomby a rozhlížel se, kým by se tam tak mohl nechat pozvat na víno.
Nemusel se rozhlížet dlouho, ve vinárně totiž právě popíjel jeden z jeho mladých obdivovatelů, student Brouk. A protože Brouk nebyl jen tak ledajaký Brouk, ale Brouk Bohuslav, mladší syn majitele firmy Brouk a Babka, domů se prostě jít nemuselo, a tudíž nešlo. Obzvláště, když pak přibyly i mladé dámy, před kterými se to tak krásně intelektuálsky krafá a exhibuje a holedbá.
Jak se úměrně množství vypitého vína zvyšovala krása dam, zvyšovala se i intenzita exhibování a holedbání, až nad půlnocí Nezval zvučně vyhlásil, že pozdvihne Prahu k úrovni Paříže a založí zde mohutné surrealistické hnutí. A Brouk se připojil, že k tomu založení zaplatí vydání publikace Manifest surrealismu československého. Že onou mohutností pak byl tucet zakládajících členů a publikací dvoulistový leták, nic nemění na tom, že už za měsíc byla v ČSR surrealistická skupina ustavena.
V učebnicích se v souvislosti se zrodem českého surrealismu sice možná dočtete cosi o 21. březnu 1934, ale my víme své.
Jenže už za čtyři roky Nezval své přátele surrealisty opustil. Nevyrovnal se s tím, že ostatním se příčil komunismus, a v roce 1938 surrealistickou skupinu opustil (sám tvrdil že ji rozpustil).
Už se nikdy nesešli. Pro nastupující prosazovatele socialistického realismu nebyl surrealismus přátelským uměním a surrealisté přátelskými umělci - kdo se nepřizpůsobil, zmizel. Některým se podařilo uprchnout, někteří nacismus a komunismus nepřežili. Ale i v letech posledních je na tom „zámku plným spisovatelů“ Vítězslav Nezval určitě měl s sebou...
text & ilustrace © vtg 2014
