Sobecké fotky.

Co mám na mysli těmi sobeckými fotkami? Je to současná móda tzv. selfies. A v čem jsou selfie fotky sobecké?

No přeci v tom, že v první řadě fotí obličej nebo postavu autora a teprve potom, pokud zbude v záběru místo, to ostatní, pro co tam šel, jel, nebo letěl. Po návratu z dovolené nebo výpravy pak nadšeně ukazuje pozvaným tisíckrát svou fotku, za kterou se krčí tu Eiffelova věž, tu Cheopsova pyramida, nebo onde Petřínská rozhledna. Pořizují si tyto fotky lidé jako důkaz, že na oněch místech skutečně byli a kdyby to tak nevyfotili, pozvané návštěvy by jim to nevěřily? O Facebooku už ani nemluvě.

Jsem už asi stará škola, ale pokud se už namáhám něco fotit, snažím se, byť neumětelsky, vyfotit to, za čím vážím tu kratší, tu delší cestu tak, abych ji vyfotil co nejlépe v daných světelných podmínkách a pokud možno v nějaké kompozici, zkrátka tak, aby snímek ladil a třeba se na něm s odstupem času dal najít nějaký zajímavý detail.

Nedávno jsem byl služebně v Praze na Starém městě. V programu jsme měli asi hodinové okénko, které jsme využili k malé procházce. Město bylo zaplaveno turisty, kteří měli, až na nepočetné vyjímky, jako základní část své výbavy selfie tyčku.  Asi aby nemuseli nikomu říkat, aby je někde vyblejskl.

Dnešní doba zkrátka vyžaduje větší akci. Foťák má každý v mobilu, vždy připravený nějakým způsobem zaznamenat vše, od pouliční pranice , šavle kamaráda který přebral až po nevím co. V tom jsem asi beznadějně pozadu. Focení mobilem,  snad s vyjímkou služebních věcí  které jsou nutností, mě nebaví. Když už se rozhodnu pro nějaký cíl, musím si na něj udělat čas a z focení, pokud možno, příjemnou zábavu a výlet.

Fotky v naprosté většině nikomu neukazuji,  malou vyjímkou jsou zdejší  fotoblogy. V dnešní módě selfies by byly asi předem diskvalifikovány tím, že na nich chybí moje huba a jsou tudíž nevěrohodné.

Zdroj fotografií: internet.