Bohemia – Zrnko písku.

Pamětníkům a muzikologům asi nemusím nic vysvětlovat, ostatním bych chtěl dnes povyprávět o albu jímž vyvrcholila doba jazz-rocku u nás. Byť je toto album dnes širší veřejností téměř zapomenuto, ve skutečnosti patří na piedestal, spolu s nejlepšími alby té doby.

Skupina Bohemia byla založena okolo roku 1975 a svým složením tvořila superskupinu té doby. Posuďte sami:

Jan Kubík                    saxofon

Lešek Semelka            klávesové nástroje, zpěv

Michal Pavlíček           kytara

Pavel Trnavský            bicí

Vladimír Kulhánek       baskytara

Michael Kocáb            nebyl členem skupiny ale podílel se na nahrávání alba jako host

Deska vyšla v roce 1978 a já, tehdy šestnáctiletý hoch, jsem si jí koupil. Co mě k tomu vedlo?

Líbil se mi její obal, tolik jiný od obalů běžné pop produkce. Joska Skalník odvedl velmi

dobrou práci a ačkoli motiv šmodrchanice polovodičů na jím stvořených obalech nebyl nový

(použito již na Jazz-rockových dílnách 1 a 2), byl z něj cítit kumšt a už zmíněná jinakost.

Podvědomě jsem nabyl dojmu, že v takovém obalu nemůže být špatná muzika.

Samotný poslech mě uzemnil a já poprvé poslouchal rozsáhlé skladby, které neměly běžný

tvar sloka-refrén a jenž měly velice básnivé texty Pavla Vrby, kterým jsem tehdy příliš nerozuměl.

Co pro mě ale byla největší bomba prvních poslechů alba byl vedle muzikantských odvazů a

exhibicí, zpěv Leška Semelky. Zastřený, jako rejžák drhnoucí hlas ve výškách, které si

netroufneme zkoušet ani ve sprše. Ačkoli skupina měla ve vývěsním štítu škatulku jazz-rock,

díky Leškovu zpěvu to byl přeci jen především rockový nářez. Album se nadlouho stalo v mé

diskotéce jedničkou než ho přetlačil Huascarán slovenské Fermáty.

Skupina však přes všechny papírové předpoklady které měla v muzikantské zručnosti a

celkově dravém projevu, měla tu smůlu, že svou hudbou netrefila přesně dobu. Druhá

polovina sedmdesátých let byla ve znamení nastupujícího art-rocku ke kterému se upnula

většina publika a jazz-rock, jak by se dnes řeklo, přestal být in. Další ranou do vazu skupině

byla emigrace Jana Kubíka, kterého ještě v pozdější době následoval společně s Janou

Kratochvílovou i Pavel Trnavský. Kubíkovo zmizení za kopečky mělo v bolševickém

Československu přímý důsledek v tom, že Panton už nedolisoval další várku nákladu alba, ač

by se o jeho prodej nemusel obávat.

Další ranou osudu byl odchod Leška Semelky, který byl nespokojený s rozsáhlými skladbami

a inklinoval ke kratším, jednodušším písničkám, zpět do Blue Effectu čímž si ale ve výše

zmíněném příliš nepomohl. S Efekty natočil album „Svět hledačů“, album neméně významné

a úspěšné, nicméně to, z čeho se chtěl vykroutit, tedy hráčské exhibice a dlouhá stopáž

skladeb mu ještě na dlouhý čas zůstalo. Každopádně Bohemia ztratila svého frontmana, s

ním i část toho, čím byla zajímavá a zanedlouho se rozpadla.

Její muzikanti se ale v muzikantském světě neztratili. Lešek Semelka po M.Effektu prošel

ještě krátkodobými projekty aby se ukázal jako skladatel vkusného popu (Šaty z šátků,

Jména) po kterém neváhal sáhnout třeba i Karel Gott (Bloudím pasáží), Vladimír Kulhánek

dlouhá léta tvrdí basu třeba v etc…Vladimíra Mišíka, Michalové Kocáb s Pavlíčkem

nedlouho po rozpadu Bohemie dali dohromady první, tehdy ještě jazz-rockový, Pražský

 výběr který se  transformoval v novovlný, který jim ale záhy zakázali bolševici. Oba se poté

 chytili na poli  filmové muziky, Pavlíček si na čas postavil Stromboli a také točil se svými

 hosty  televizní pořad na  Kloboučku.

Po třiceti letech, kdy se nad skupinou zavřela voda, vydal Supraphon reedici této desky

doplněnou o skladby jež vyšly na singlech. Hudba skupiny s přehledem obstojí i po těch

letech, kdo máte zájem si poslechnout, zde je možnost:

http://www.youtube.com/playlist?list=7E1A895E111DD282&feature=search-pl-exp3