Večeři máš na sporáku...

Naše mamina byla úžasná. Nezkazila žádnou legraci, uměla se zasmát sama sobě, ale taky si dovedla vystřelit z nás třech. Ze tří chlapů, které měla po svém boku. Občas se v naší rodině udály krásný příběhy, který nevymyslíš...

Už jsem toho nebyl účastníkem, protože jsem žil se svou rodinou v Praze, ale z vyprávění ten příběh znám velmi dobře. Mamina nějaký čas bydlela s bráchou a jeho rodinou. Doma byl krásnej, chytrej Kokršpaněl jménem Ronny. Byl to mazel a byl oblíbenec celé rodiny, prostě náš Roňan.

Jednou v létě byla mamina na nějakém večírku s kamarádkama a vrátila se v podvečer trochu v náladě. Byl akorát čas večeře, doma to vonělo, brácha něco kuchtil. Na plotně toho bylo víc a tak když mamina odložila svršky a vešla do kuchyně uviděla to co před chvíli jen cítila a začala slintat blahem. 

"Marčo, ty jsi uvařil pro svojí milovanou maminku večeři?" vysypala ze sebe mamina a rukou se už natahovala nad sporák. V tom jí ovšem brácha zastavil a řekl ať se jde nejdřív "přebalit" a že pak jí dá na stůl večeři. 

A tak se i stalo. Mamina zaplula do koupelny, ale nějak se jí to zkrášlování protáhlo. Brácha mezi tím musel odejít a jen stačil na maminu přes zavřené dveře zabučet "jídlo máš na sporáku jo"...

Nedočkal se odpovědi, nebo spíš slyšel něco jako "dobře" a tak splnil svou synovskou povinnost a odešel řešit své věci. Mamina ho samozřejmě neslyšela a žádnou odpověď mu tudíž ani neříkala, ale hlad měla pořád jako vlk. 

Byla už tma, když vyšla z koupelny. Hodila se do domácího a jala se večeřet. Krásně to vonělo. Neměla po ruce brýle a tak šla "po čuchu". Když odklopila pokličku z kastrůlku ucítila libou vůni a tak si řekla, že to musí být ono. Ochutnala a šmakovalo to jako guláš. Uřízla si chléb a vzala to z kastrůlku rovnou. Proč špinit další nádobí?

S chutí to vdechla a šla se koukat na televizi. Usnula, jak jinak a tak jí brácha později večer vzbudil a začal naléhat jestli si pochutnala?

"Jo děkuji, bylo to výborný, akorát jsi tam nechal nějaký kousky chrupavek, ale to neva to je dobrý na klouby" odpověděla mamina.

"Mami, já ti ale nechal večeři v tom druhém kastrůlku a když jsem odcházel, tak jsem ti to přes dveře říkal, že máš večeři na sporáku.."

Mamina začala třeštit oči a začala tušit zradu!

"A co jsem to tedy snědla?" vypadlo z ní jedním dechem ...

"No snědla jsi Roňákovu večeři, konzervu... ohřál jsem mu to, ale protože jsem musel jít něco vyřídit nechal jsem to na plotně, že mu to dám za chvíli až se vrátím. Tys byla ale rychlejší, no"

Mamina vyletěla z gauče jako raketa a rovnou na záchod. Jen se jí lehce zvedl žaludek, byla v pořádku...

Když se po chvíli vrátila, brácha už stál v obýváku se štamprdlí slivovičky aby si spravila chuť. Smál se jako měsíček, ale jen tak lehce aby nedostal na prdel... Mamina jí do sebe hodila a začala se tomu taky smát.

Naštěstí bylo jídlo fakt v pohodě, ale od té doby, když jsme maminu zvali na gulášek, chtěla mít jistotu, že jí porci nandáme osobně, před ní aby věděla co jí....

Ach ta naše mamina, copak se na tohle dá zapomenout? No nedá!!!!

I tak nás měla a má určitě pořád rády i když tu s námi už 11 let není. Prvního ledna by bývala oslavila 71 narozeniny. Jako dárek bychom jí s bráchou dali hádejte co???...

Tak pa mamko