Jak jsem kazil normy ...

Laskavý čtenář promine, ale opět si tu odložím vzpomínku na má studia a "povinnou" praxi, někde, kde nás toho měli hodně naučit ...

Psal se rok 1988, snad začátek května a nám nastal čas "povinné" praxe jakožto třeťákům. Prý abychom se zdokonalili v té praxi, až budeme těmi mistry a pak snad stavbyvedoucími.

Byla to na nás, sehnat si co nejlepší džob, kde dostaneš razítko za účast a aby ti aspoň něco zůstalo, třeba na pochutiny. A tak jsem se snažil a za přispění mé mamky, která pracovala na Dráze, jsem se dostal do Chomutovského drážního depa, kde se akorát stavěla nová budova pro hasiče.

Tři týdny utečou jako voda a já si aspoň něco vydělám a snad i naučím, říkal jsem si… No jo! Jenže to bych nesměl přijít do party starejch mašinfírů, který zde "za odměnu" ve svém týdenním cyklu (mašina/rehabilitace/stavba), stavěli to, co jim vůbec nešlo.

A tak se stalo, že jsem přišel první den do práce, seznámil se s chlapama a hned vyfasoval síťovku a "hele mladej, mazej do kantýny, řekni Jarušce, že tě posíláme my a ať ti dá deset piv a jednu vodku“… k tomu jsem na cestu dostal peníze a mazej. A bylo…

Tak jsem šel, celej vyděšenej, co je to za "praxi" takhle začínat praxi? OK. Pivko i s lahvinkou jsem donesl, dal si s chlapama na lačno hned jedno, abych zapadl do party. 

"Tady máš svoje čtyři stěny mladej a ty nahodíš vomítkou jasný? " pravil vedoucí Venca, kterej byl tedy parťák, jakožto nejzkušenější stavař ze všech strojvedoucích. Dobře, řekl jsem. A jak jsem byl zvyklej od táty z naší chalupy, našel jsem si vercajk v dílně, připravil míchačku, katrovačku na písek, kýbl s vodou, lopatu a cement… no a šlo se na věc. 

První den byl víceméně o přípravě všeho, co jsem se od táty naučil, co si při nahazování omítky musím připravit, a tak jsem se tedy věnoval těmto pracem.

Druhý den, když jsem přišel do práce jsem opět vyfasoval síťovku a mastil si to k Jarušce, tentokrát pouze pro deset piv. Později jsem se dozvěděl, že to mají chlapi vymyšlený krásným způsobem, který se opakoval dokola :

Pondělí: je třeba oslavit začátek pracovního týdne, dlouho jsme se neviděli a tak stačí deset piv a jedna lahvinka, pracovat se bude jen aby se neřeklo...

Úterý: bude se pracovat, ale tak abychom se nepředřeli, takže pouze pivko, bez lahvinky

Středa: pivko a lahvinka, protože je třeba oslavit prostředek týdne, že jsme to zvládli, tedy  práce jen lank-sam.

Čtvrtek: to samé co úterý s lehkým nádechem blížícího se pátku, tedy leháro…

Pátek: nehákuje se, pouze se uklízí, protože je třeba oslavit konec pracovního týdne, jsme vorvaný jako samice, takže pivko dvojnásobná porce, dvě lahvinky a práce nula!

No a takhle to tam ti soudruzi strojvůdcové praktikovali a ono to fungovalo ty brďo :-). Práci si šetřili, aby jí bylo dost pro všechny. Ovšem než jsem přišel já!

Druhý den poté co jsem vypil jedno pivko, jsem začal s mokrým procesem. Byl jsem na to sám, chlapi měli svojí "práci" a tak jsem makal, jak jsem byl zvyklej s tátou. Po obědě mě přišel zkontrolovat Venca a úplně mě vyděsil:

"ty vole, chlapi, pojďte se podívat, co ten mladej udělal!!!" řval na celý kolo. Já se tak vylekal, co jsem podělal, že mi upadla zednická lžíce na zem a zůstal zírat na Vencu, chlapi letěli jako vo život, protože si mysleli, že jsem si přerazil ruku nebo co…

"ty vole, mladej nám tu pokazil normy pánové, von to udělal celý za dva dny a sám!!!" hlasitě s úsměvem na tváři pokřikoval Venca a rukou mě přitom plácal po ramenu. "Pánové, to jsem ještě nezažil, takovýhleho dříče. Čí že ty seš? Ty si vod Gusty a Helenky viď?" Kývnul jsem. "No jo tak to je mi jasný" a začali se smát. Chlapi maminu znali, věděli, že máme chalupu a že si to tam sami zvelebujeme, proto to „pochopení pro nasazení“.

Za ty tři týdny jsem nahodil všechny místnosti, co jsem měl, svoje tempo jsem patřičně zpomalil, aby ta práce vydržela a neutekla mi, aby nám náhodou vedoucí Depa nedal další, a s chlapama jsem udržoval takovej správnej kamarádskej vztah. Pořád jsem chodil k Jarušce a makal jako zedník.

Na tyhle tři týdny nikdy nezapomenu. Byla to prča, zážitek, ponaučení, škola života.

Tak práci čest a rukám klid, jak říkali chlapi….

Váš Pražák ze Šumavy