Pražák na Šumavě ...pomocník

Když se na Pražáka obrátila milá paní, jestli by jí pomohl, neváhal. Je přeci chlap a ženám se patří pomáhat. To ovšem netušil co se stane před tím ...

Cestou do práce zjistil, že nemá mléko do kávy. "OK, zajedu do Lidlu ve Vimperku a koupím si ho spolu minerálkama, které mu dělají dobře".

Bez košíku s nákupní taškou, která je původem z Lidlu se vydal do prodejny. Ve Vimperku mají Lidl po rekonstrukci a je fakt skvěle srovnanej, přehlednej, rád sem chodí nakupovat. Když procházel regálama, všimnul si jedné starší paní, která byla u pečiva, jak se rozmýšlí co koupit. Chvilku za ní stál, pozoroval co bude a ona normálně holejma rukama začala přehrabovat šátečky a vybírala si asi "ten nejvíc propečenej" až našla. Dala si dva do sáčku. 

Pražákovi padla brada a slušně dámu oslovil... "promiňte, ale saháte na ty šátečky holýma rukama, to není dobře". Očekával nějakou přiměřenou reakci, ale najednou začala kanonáda... "co je vám do toho člověče, já jsem stará a nevidím na to, můžu si sahat na co chci a jak chci".

"To tedy nemůžete, není to hygienické a to že jste seniorka vás nečiní oprávněnou sahat na pečivo bez rukavice" odpověděl s klidným hlasem Pražák té dámě. 

Spadla jí brada, což bylo vidět i skrz roušku, a ještě něco zabrblala a šla si po svém. Ještě že Pražák tohle sladký nepotřebuje. Taky si něco myslel o celé situaci jako ta dáma, ale protože měl od rána perfektní náladu, nenechal se unést a šel nakupovat dál. 

Mléko, minerálky a ke kase číslo jedna. Před Pražákem stála pěkně oděná slečna a když viděla, že toho má Pražák tak málo nabídla se, že ho pustí. "Děkuji ne, já počkám, nikam nespěchám" vypadlo z něj a určitě si musela všimnout jeho úsměvu. "Dobře, jak myslíte" odpověděla mu.

Tak jo, pokladní vše markovala, slečna to dávala do tašky a když měla zaplatit, řekla, že bude platit kartou. Pražák taky jinak neplatí, ale než kartu raději používá k placení hodinky. Úžasný to vynález této doby...

"Promiňte, ale já se nemůžu dostat do kabelky" začala se slečna omlouvat pokladní, potažmo Pražákovi. 

"To nic, času dost, kdybych začal mít hlad, dáte mi ochutnat z toho koláče co jste koupila a já to přežiju" laškoval Pražák se slečnou. Začal nelítostný souboj kabelka versus slečna a její nehtíky. 

"Pomohu vám?" zeptal se Pražák a nakročil ke slečně. 

"To byste byl zlatej, ale nevím jestli se vám to podaří. Je to tam zadrhnutý za nějakou látku" sdělovala slečna příčinu problému.

"Mám zkušenost se zaseknutým zipem a myslím, že se to povede. V Lídlu jsem se pod kamerama ještě do kabelky cizí slečně nikdy nedobýval" byl vtipnej "ale ještě že máme ty respirátory, to nás nikdo nepozná"...

Pokladní i slečna se rozesmály, byla aspoň dobrá nálada. Ups a bylo to. Za necelou minutu se Pražák do kabelky dostal. Náhoda.

"Ježiši vy jste zlatej, děkuji moc".

"Ježiš nejsem a zlatej už vůbec ne. Víte jak bych byl drahej?" snažil se být úplně nejvíc vtipnej a vyšlo to.

"Tak mějte hezký den a ještě jednou děkuji."

"Nápodobně" odpověděl Pražák a šel do auta.

"A tak to byla asi karma za tu babu plnou jedu u sladkýho ne, když jsem mohl pomoct hezký slečně" říkal si v duchu Pražák a koukal jak vypadá slečna bez roušky. 

Vypadala velice pěkně. Ještě se na sebe pousmáli, když se míjeli jejich auta a bylo.

"Tak zpět do reality všedního dne Pražáku a koukej na cestu ať nezabloudíš" řekl si sám pro sebe a vydal se směr stavba.

Lidi, buďte na sebe milí a i přes ty respirátory se usmívejte. Ono je to VIDĚT!!!

Hezký den Pražák