Pražák na Šumavě ... pomocník na druhou

Já vám nevím, ale mě je ten Lídl fakt asi souzenej. Dneska jsem tam zase pomáhal u pokladny a zase to dopadlo dobře ...

"Pražáku, můžeš ještě zajet do půjčovny pro vibrátor?" zazněla mi otázka v pět odpoledne, když jsem se jal zaparkovat auto před domem.

"Jasný, není problém, jen mi řekni adresu a já tam frčím. Doufám, že to zvládnu, bo je špička"

"Tak to promiň, já myslel, že se bavím s budějičákem a ty si vlastně novej viď?" padla výtka na můj původ.

"Tak určitě, ale navigace funguje i tady, takže sem s tou adresou a já mažu“… Vibrátor byl za patnáct minut v kufru a já mazal domů cestou přes novej Lídl, kde jsem ještě nebyl.

Voní novotou, oni se teď snaží celkem všude je obnovovat a musím říct, že se jim to vcelku daří. Jen občas ti prodávající by se mohli taky zrestartovat. Ale to je jak kde...

To tady na mém Novém Lídlu je to úplně báječný. Samý úsměv, příjemný tón, i když jsou fronty u všech šesti pokladen a navíc opět historka z natáčenív mém podání.

Stojím u pokladny, koukám, co paní přede mnou pokládá na běžící pás a čekám až na mě přijde řada. Po chvíli jsem u slečny, která se i přes roušku (tak jak to jen já dokážu identifikovat) zase usmívá a příjemným hlasem mě zdraví "dobrý den, vítejte v Lídlu".

"Hele to je nějaká marketingová novinka nebo co?" říkám si v duchu. 

"Dobrý den i vám slečně Karolíno" překvapil jsem ji taky. Cítil jsem se najednou jako "ten známý pán“, který je tu denně, se kterým si ona, příjemná pokladní, povídá vždycky, když ho vidí.

"ty vole Pražáku, sem budeš chodit, jezdit nakupovat" hned jsem si řekl. Prostředí a lidé v prodejně to je přeci 80% úspěchu a tady mě to baví.

"Karolínko, prosím tě já to nemůžu otevřít, zase mi to nejde, tyhle hlídací patenty to je zlo" říkala sousední pokladní mojí Karolíně. Natahovala se přitom s lahví whisky, na které byl patent proti krádeži. No, a protože byla daleko a navíc měla před sebou Karolína plexisklo musel Pražák zasáhnout. 

"Ukažte já to slečně podám" a chytil jsem lahev. No jo! Jenže chvilku před tím jsem držel v ruce ředkvičky a měl jsem ruce ještě trochu vlhké. Ty vole, neupustil jsem tu láhev na zem?" Neupustil, na štěstí byli prsty vlhké jen kousek a další, suché lahev chytli.

"No to bylo o fous" vypustili unisono obě pokladní z úst. 

"Tedy dámy, já se normálně vopotil až na lopatkách a už jsem se viděl, jak jdu zametat prodejnu, abych nahradil škodu" vypadlo ze mně jen tak a všichni jsme se začali tlemit…

Slečna Karolína lahev odblokovala, já ji uchopil obouruč a předal jsem ji, již bez stresu druhé pokladní. Pán který ji platil jen koukal co jsem to za žongléra a poděkoval všem do pléna.

Inu, jak říkám, s úsměvem jde všechno líp. A i ten nákup pak nevadí, že jste šli jen pro jablka a odcházíte s plnou papírovou taškou za pětset kaček.

Vždyť ti pokladní a nejsou to jen ženy, jsou přeci lidi, kteří mají docela těžkou práci. A proto se patří jim při kontaktu poslat pěkný pozdrav, tak aby byl slyšet, poděkovat a když se na něco ptá i když to slyšíš po sté, tak slušně odpovím ne?!

Tedy moji Lídláci, děkujeme, že se o nás tak pěkně staráte.

Pražák