Než umřu, chtěl bych ...

Ne, nebojte, neumírám a ani se tam nechystám. Jen jsem opět viděl jeden velmi krásný, silný film, plný myšlenek a tak jsem zase plný dojmů a chci se s vámi o ně podělit...

Byl to večer plný emocí. Filmové zpracování vztahu mentálně postiženého otce, dcery a babičky, kteří žijí někde osamoceně a je jedno kde v jaké zemi a době to je, mě úplně dostalo. Tak silný příběh jsem nečekal, a proto jsem rád, že jsem ho viděl. Opět mě vše silně ovlivnilo, a tudíž jdu psát své myšlenky…

Tahle témata jsou tak silná, že se na to rád dívám, vždycky vím, že mě to rozseká, ale přesto to chci vidět. No a pak přijde ta záplava emocí, myšlenek, tužeb a já začnu psát, snít…

Takže dneska mám hlavu plnou moudrostí, které musím sdělit svým nejbližším a vám.

Tedy:

Až se zase jednou ráno probudím a vedle mě bude moje Zrzka, řeknu jí tu krásnou větu, kterou jsem už jednou použil. "Miláčku jsi jako všechny barvy naráz s jasem na maximum. Miluju tě Zrzko, jsi moje všechno… a toho našeho Cipíska dovedeme až ke dveřím značka "život". "

Až se uvidím se svým starším synem, řeknu mu opět to, co jsem mu nedávno řekl: „synku můj prvorozený, jsi tím co mi před jednatřiceti lety rozzářilo život a obrátilo ho celý naruby. Mám tě moc rád. Buď šťastný, žij svůj život a já tu vždycky budu pro tebe jako tvůj táta, kamarád, rádce".

Až se uvidím se svým mladším synem, řeknu mu opět to, co jsem mu nedávno řekl " synu můj druhorozený, jsi moje druhé štěstí, které mi padlo do života a udělalo mě šťastným, mám tě moc rád. A i když nebylo vždycky vše zalito sluncem, ty víš, že jsem tvůj táta, který tě vždycky vyslechne a řekne ti svůj názor. Tak neváhej a kdykoliv přijď!"

Až se uvidím se svou bývalou ženou a budeme v dobré náladě u oběda či večeře hovořit o všem co život přinesl a přináší, nezapomenu jí říct: "děkuji ti za vše, co jsi pro mně udělala i neudělala. Za to, že jsi mi porodila a pomohla vychovat dva krásný kluky. Za to, že jsme slušnými lidmi, kteří se dokáží povznést nad situaci, která nás rozdělila, ale neoddělila.

Až budu se svým mladším bráchou, nezapomenu mu říct: "jsem tu pro tebe vole, tak jako jsi tu ty pro mně. Jsme si už jen my dva a věz, že nad námi jsou oba naši rodičové a věří, že budeme bráškové až do poslední minuty našeho bytí. Mám tě moc rád brácho"...

Život sebou občas přináší různé impulsy, různé náznaky, různé situace… Věřím tomu, že je dokážu rozeznat, vyhodnotit, vzít si z toho to co mi bude k užitku a že kolem sebe budu šířit pořád ten úsměv, který se mi poslední tři roky daří. Takže má letošní rozhodnutí jsou jasná a za nimi si stojím!

A že se občas člověk zamračí, je nerudný, naštvaný a prudí? To k tomu patří. Vím, že jsem občas na zabití, ale to ze samé lásky, kterou vedle sebe mám.

Buďte na sebe hodní, rozdávejte úsměvy, nezapomínejte na své nejbližší.

Krásný pátek všem

Vladimír