Když jsem jí poprvé uviděl, ucítil, byl jí na blízku, věděl jsem, že to nedopadne dobře. Že ji podlehnu, že bez ní nebudu umět být. Nakonec se i tak stalo...
Stalo se to téměř před čtyřmi lety. Přijel jsem a vstoupil do jejího prostoru. Byl jsem v očekávání, čím mě překvapí, co mi ukáže, kam mě pustí.
Byla to láska na první pohled a to jo. Spadla mi brada a hned jsem začal plánovat, že tady chci umřít, tady chci bydlet, tady chci trávit všechen svůj čas. Když už jsem za ní odešel na jih, tak ať to stojí za to ne? Říkal jsem si v duchu.
Myslím to zcela vážně.
Dostal jsem nabídku vrátit se po 35 letech na sever do mého rodného Chomutova. Byla to velice zajímavá nabídka. Ale...
Když jsem se druhý den vracel domů na jih a ještě týž den odpoledne jsem jel zase za ní, byl jsem naprosto přesvědčený o tom, že ji neopustím. Že tu s ní chci zůstat, že mé místo je tady, na jihu.
Koupil jsem si k vůli ní kolobrndu a strašně mě to chytlo. Jezdíme spolu křížem krážem a ze všeho nejvíc miluju tu rychlost sjezdů. Už se mi podařilo jet 58 km/h což je slušnej fičák! No a minulý víkend jsem se zbláznil a naplánoval výlet k Lipnu do Nové Pece. A tak se stalo, že jsem na tý mojí kolobrndě uskákal ultra krásných 51,5 km!!!
Byl jsem vorvanej ale nesmírně spokojenej.
Jednoduše řečeno, rozhodl jsem se, že zůstanu. Že chci být tady na jihu, vedle tý "mojí" lásky, která mi dává křídla. Která ve mně zase zažehla jiskru psaní, touhy zlepšovat se. Díky níž jsem se opět nadechl a uvědomil si, kde se dobře cítím.
Děkuji ti Šumavo ...
