D.D. aneb domácí debordelizace ...

Rád chodím do obchodu s tím, že vím co chci pořídit. Občas se mi ale stane, že tam "zabloudím" jen tak na čumendu. To jsou většinou nejdražší chvilky. Pak je šatní skříň přeplněná a není to kam dávat ...

Poměrně dlouho si říkám, že musím probrat svůj šatník a vytřídit ho. Znáte to, takové to ranní oblékání, z ruky do ruky přehazujete nejnovější oblečení a marně si snažíte vzpomenout, kam jste dali to krásný triko, který bylo drahý jako čert a nebo jak sladíte kalhoty, boty a vršek, když je venku mínus deset a víte, že se potíte jako vorvaň ...

Svou první domácí debordelizaci - čistku jsem udělal, když jsem se po rozvodu přestěhoval. To byla příležitost, kterou jsem musel využít. S takovýmto přehazováním oblečení zprava doleva, tohle si nechám, tohle je out, ale stálo to balík, to je škoda vyhodit... To jsou přesně ty momenty, kdy se musí člověk řídit jen jedním pravidlem! A to zní : pakliže na sebe něco nevezmeš víc jak půl roku, je to marný a zbav se toho! 

Já jsem si toto pravidlo upravil o dalšího půl roku a mám to tak, že když fakt objevím něco půlročního, vyperu to, vyžehlím a dám na lepší pozici do šatní skříně abych to měl na očích. Pak se uvidí jestli to zase bude ležet půl roku anebo se mi to objeví na těle. No a ono to občas funguje. Naposledy jsem takhle zachránil značkové triko, které bylo taky někde vespod. 

Občas jsou tyhle čistky spojený s nemocí a to je teď můj případ. Proto jsem se rozhodl, že udělám čistku po víc jak roce a půl právě teď. No a začnu ponožkama, protože těch má každý asi nejvíc. Já tedy ano. Určitě opět zjistím, že tu mám Lichožrouta a jedna mi zbyde... Všechny roztřídit, najít páry a dát je opět dohromady to je jak v manželské poradně...

Pak přijde na řadu zbytek skříně . "Jé hele já tu mám ještě látkové kapesníky! ... a něco čemu se říká pánská noční košile? Hustý... a tuhle kapuci k bundě jsem hledal úplně všude a nemohl ji najít. Ježiši tady je ale prachu... to zas musím všechno tedy vyndat, uklidit to tu a pak veškeré věci přerovnat. Ale co, chtěl sto tak to udělej"... asi takto probíhala moje konverzace s mým druhým já.

Objevil jsem tu dokonce o společenský oblek, který jsem měl naposledy na sobě ještě jako těžkooděnec se svými 106 kilogramy na maturitním plese svého syna. To jsou mi ale objevy...

Tak jo. Nakonec jsou z toho dvě velké papírové tašky plus oblek, které udělají radost někomu dalšímu. Vždy tyto věci poskytnu dalším potřebným a vhodím je do kontejneru u nákupáku, kde si je charitativní firma vyzvedne. Tak to má být.

Tedy opět jedno plus, jedna drobná pomoc potřebným, opět jeden důvod proč jít do krámu nakupovat! Přeci nebudu bez oblečení když jsem toho půlku vyhodil ne? :-). Zrzka mi říká, že jsem horší než ženská. To snad ne?