Pražák na Šumavě: obyčejný víkend ...

Víkend na který nikdy nezapomenu... jeden si myslí, že toho v Praze není až tolik co by tě mohlo překvapit. Omyl! Tento víkend byl fakt plný zážitků, posuďte sami ...

To takhle v týdnu úplně náhodou narazíš na upoutávku Cestovatelského festivalu kolem světa a zjistíš, že tam bude mít přednášku autor knihy, kterou sis úplnou náhodou koupil a on ti do ní vepsal věnování. Takže Martin Úbl autor knihy Stezka Českem byl jasná volba. K tomu další velmi zajímavý a inspirativní člověk, Mára Holeček. Náš současný Spiderman – horolezec. 

Takže sobota od rána do večera byla jasná. Byl jsem na onom festivalu a musím říct, že jsem dobře udělal. Tolik inspirace, co tam jeden vstřebá to je fakt paráda. Plyne z toho, že fakt tu Stezku severní cestou chci v příštím roce dát. Potom jsem se nakazil Patagonií, Pyrenejemi. Takže budu muset prodat obě ledviny abych mohl cestovat.

Proč to ale píšu? No, protože je třeba neustále trénovat. A tak jsem se šel v neděli proběhnout do svého oblíbeného Prokopáku. Mám v něm několik tras, tahle 16ti kilometrová je občas plná bahna, ale to jednomu nevadí, protože se lze domnívat, že ho nebude až tak moc. Vyběhnul jsem a jako vždy si to mastím nahoru ke starým Stodůlkám abych zahnul doleva a spadnul až do Prokopáku. No jo! Když jsem vystoupal na úroveň silnice a začal klesat zpět do Central parku, najednou v koutku oka vidím SLONY!

"Ty vole!? Co to je, proč tu jsou sloni? Proč s nima cirkusáci chodí na procházku do Centrálu? To jim nestačí šapito?" padala jedna myšlenka za druhou. V tu ránu jsem si ale všimnul, že sloni jdou sami! Že nemají žádný doprovod, vodítko, nic!!! 

"Ty krávo, voni jim utekli"!!! Zastavil jsem se, koukám, kam si ti obři vrtnou, jestli náhodou není někde někdo, koho by mohli ohrozit... Nikdo, naštěstí.

Milí elefantíci si to namířili přímo do parku, cestou utrhávali čerstvou trávu a byli happy! Stojím stranou a koukám, kdy se objeví někdo ze šapitó a začne slony chytat. V těchto chvílích to připadá jako nekonečný čas.... ale byla to minuta, možná dvě a vidím chlapíky z cirkusu, jak letí směrem ke mně a ke slonům zároveň. 

"Tondo, ne za nima, musíš jim nadběhnout" křičel ten nejstarší, asi principál. Čekal jsem ještě chvilku, jak rychlí kluci z cirkusu jsou a jestli ty ušatce chytí. Chytli, ale byl to fakt zápas!

Nečekal jsem na úplný finále, bylo chladno, kluci byli rychlý a slony spacifikovali a nikomu se nic nestalo. Takže kdo může říct, že trénoval běh před slony? Já jo!!! Mazec!

Běžím si dál a říkám si, jak to pěkně utíká. Byl jsem plnej adrenalinu z těch ušáků, sluníčko začalo vystrkovat růžky a čekal mě krásný běh. Jenže z festivalu jsem si včera domů donesl nějakou střevní rychlovku a po ránu to bylo jak rychlý šípy na ústupu, když jsem spěchal na toaletu. Co vám budu vyprávět. Byl jsem jak průtokáč a bylo to limitující. Proto jsem vyběhl až před obědem, protože jsem to nějak řešil a domníval jsem se, že mi dvouhodinové pobíhání v Prokopáku nebude mé tělo tuhle situaci připomínat. Omyl! 

Tělo se připomenulo hned na čtvrtém kilometru, kdy jsem dostal křeče do břicha a začal jsem hledat schovku, kde budu moci vše vyřešit. Naštěstí v malém řečišti není tolik vody, aby tam jeden nemohl zalézt, nepozorovaně zadřepnout a ulevit si. Dokonce i javorové listy byly k dispozici. Hustý.

Tak jo, jde se dál a snad už to bude všechno co mi dnešní den nachystá ne?

No, jak se to vezme. Vše vystihuje slovo  B A H N O ! Ale tuny bahna. A protože se bahna nebojím tak jsem se do prvního kopečku zakousnul a začal stoupat. Boty, ač vybaveny na tuto bahenní lázeň začaly podkluzovat, tak jsem musel přejít do chůze. Byl jsem pěkně zamatlanej, ale zážitek byl čím dál tím více intenzivní. To jsem netušil, co mě čeká na šestém kilometru!

"Musíš si dát majzla na tom seběhu, víš že tam je ten blbej kořen, tak ne, že vo něj zakopneš Vladimíre?" upozorňoval jsem své druhé já...

"Neboj, nejsem slepej!" slyšel jsem rychlou odpověď od prvního já!

BUM, plác a jak širokej, tak dlouhej jsem v ten moment ležel hubou v bahně! Začal jsem se řehtat jako blázen, protože přesně tohle jsem čekal že se stane! A taky stalo. Moje zateplený zářivě žlutý legíny byly ta tam, bílá vesta taky dostala nové zbarvení, do hněda.

Je to sranda, když jeden ví, co ho může na cestě potkat, myslí si, že se na to připraví, ale nakonec je všechno úplně jinak!

Slona nevymyslíš! Bahno ani střeva neuhlídáš!

Tak krásné běhání všem a koukejte, aby na vás taky někde nevybafnul slon, když je teď ta cirkusová sezona!

Váš Pražák