Každý čtvrtek si užívám v podvečer s jednou dvacítkou. Je nás na ni víc a baví nás to. Je to dřina, za kterou samozřejmě musím zaplatit, ale stojí to za to...
Vždy ve čtvrtek od půl sedmé to vypukne. Schází se nás někdy šest, jindy i čtrnáct nadrženců, kteří si necháme postavit jednotlivé pozice a pak se pod taktovkou zkušeného Viktora pouštíme do čtyřiceti vteřinových záseků opakujících se po dobu jedné hodiny.
Ve skupině jsem asi nejstarší, neptal jsem se ostatních na věk a není to ani důležité, prostě mi to tak přijde. O to větší radost mám, když se mi povede udělat jedno kolo v precizním provedení a ještě si u toho zahekám a spotím se.
No a ta dvacítka? Tak tedy vezmu ji do ruky, počkám na znamení a pak s ní mrsknu o stěnu. Lehce podřepnu, čekám až mi spadne do náručí a pád ztlumím společným pokleknutím do dřepu. Pak se opět postavím a vyhazuju ji do výše, silou o stěnu až se zatřepou všechny hrnečky v recepci. Tak je to správně říká Viktor. A já mu věřím, protože je to můj trenér.
Dvacítka se povaluje vedle osmnáctky, ale občas se tam najde i dvanáctka. To je ale pro holky, my chlapi máme rádi větší kousky. A tak se předháníme kdo dál a výš s tou naší černou, pevnou dvacítkou dohodí.
Minulý čtvrtek se mi stalo, že jsem přišel na řadu a už jsem byl tak vorvanej, že jsem musel hodit s dvanáctkou. Viktor to viděl a povídá mi: "Vladko, čo to vidím?" ... "trenére, já jsem vorvanej jak cikánský hračky, už nemůžu"... zazněla moje odpověď a sotva jsem funěl. Po čtvřiceti vteřinách jsem přešel na další stanoviště a byl rád za krátkou pauzu. "OK Vladko" pověděl trenér a viděl jsem, že se usmívá. Taky, že jo. Když jsem se opět dostal ke svojí "dvanáctce" koukal jsem kde je a nemohl ji najít. Trenér koukal na druhou stranu a smál se. Bylo mi hned jasné, že si opět musím "užít" se svou oblíbenou dvacítkou a tak se i stalo! Byl jsem pochválen, že jsem to nevzdal.
Tyhle dvacetikilový medicimbály jsou fakt peklo, ale je to s nima zase lepší než s pytlem písku, který se začíná sypat. To máš pak plnou hubu a triko a nevíš jak z toho pryč.
Tedy přátelé, pokud chcete zažít dvacetikilový zápřah, ale i jiné vypečené kousky našeho trenéra Viktora, rád se s vámi potkám ve fitku na Luka v Praze Stodůlkách, kde je každý čtvrtek od 18:30h vydařená zábava klidně ve společnosti dvacítek, ale i jednoho pedesítníka, kteří za to dokážou vzít a udělat si legraci sami ze sebe, nebo se navzájem hecnout a být si oporou při kruhovém tréninku.
Je třeba se hejbat, aby jeden nezakrněl a mohl si zavázat tkaničku u bot...
Hezký večer.
