Zdánlivě ano, při hlubším zamyšlení jde však nejen o tato dvě jména, která představují určité směry politiky, jde i o úplně jiná jména,...
.
K této myšlence mě vede jednoduchá dedukce, jejíž základ tvoří okolí obou pánů kandidátů. Zatímco okolí současného prezidenta Zemana je více méně známo (i když i tady se stále dají nalézt překvapení…), okolí pana Drahoše pro veřejnost určitě skrývá takových překvapení mnohem víc, už jen proto, protože občané zatím neměli stejnou možnost seznámit se s lidmi, kteří tahají za nitky v podstatě ovládající pana Drahoše.
Jedno je jisté – oba pánové ve svých kandidaturách skrývají lidově řečeno „kliky“, které budou po zvolení jednoho, nebo druhého ovládat na několik dalších let životy nás všech.
Upřímně řečeno, v tomto směru je to podle všeho jedna tragédie vedle druhé. My, jako voliči si budeme vybírat mezi dvěma cestami, kterými se budou ubírat současné problémy naší země i okolního světa, který nás bude vnímat buď optikou ukazující na okolí Zemana, nebo Drahoše.
Zase budeme muset vybírat mezi jedním zlem a druhým, ještě horším. Pan Drahoš tváří v tvář problémům povídá, že lidé nechtějí být strašeni, ale že chtějí slyšet, že jsme hrdý národ, který vše zvládne. Sice už nepřidává nic o tom, JAK konkrétně vidí možnost zvládnutí problémů, a co on osobně, spolu se svým týmem hodlá udělat pro to, aby národ měl důvod být na sebe hrdý a aby měl důvod věřit tomu, že když ne vše, také alespoň něco, spolu s ním, zvládne.
Naproti tomu pan Zeman povídá kde co, sem tam lež, sem tam blud, a přitom spoléhá na to, že voliči raději půjdou do něčeho, co už znají, než aby riskovali zvolení si do svého čela člověka, který má i přes své rozsáhlé vzdělání potřebu nosit pro zvýraznění své inteligence brýle, protože v nich prý vypadá chytřejší…
A průšvih je, že může mít pravdu. Jenže když si zvolí jeho, Zemana, tak to průšvih nebude?
Bude, ale jiný…
Buď tak budeme mít za prezidenta někoho, kdo si nedělá hlavu s tím, co kde plácne, nebo jako druhou variantu budeme mít v čele našeho státu muže, který je tvárný, jako koule modelíny, podle toho, kdo ho zrovna hněte.
K tomu si připočtěte dva tábory lidí v pozadí, šachy ohledně sestavení vlády, na čemž mají také oba tábory svůj zájem a snaží se uplatnit své vlivy… a maglajz je dokonalý.
A po nás voličích se chce, abychom se sami a dobrovolně rozhodli, kterého čerta pověříme, aby nás pět let bodal vidlemi…
Já osobně to vnímám tak, že na Hradě nechci po předešlé pětileté zkušenosti Zemana, jenže tam nechci ani Drahoše, který je podle mě měkký, povrchní, bez svého názoru, který jen čeká na to, až mu někdo nějaký názor napoví. Zeman je prostořeký stařec, o kterém si myslím, že spoustu věcí už dělá a říká jen proto, aby naštval své oponenty, nikoliv proto, že by jeho rozhodnutí mělo nějaký smysluplný důvod.
Naproti tomu pan Drahoš na mě působí zase tak, že říká jen to, o čem si myslí, že chtějí jeho příznivci slyšet, i když sám není ve svém nitru o své pravdě ani trochu přesvědčený.
Jeden je ve svých názorech, často scestných, pevný až hrůza, druhý pro jistotu není pevný ani v tom, jestli potřebuje brýle, nebo jestli jsou nutností jen proto, protože mu sluší.
Musím se s pokorou přiznat, že vůbec netuším, komu z nich to mám hodit. Nechci na Hradě ani jednoho z nich, ani jeden tam podle mého nejlepšího svědomí nepatří. Závidím lidem, kteří tady často píší, jak mají v této otázce jasno, já se přiznám, že nemám.
Poraďte mi, prosím…
.
