Začátek těch chyb je sice starý už nějakých dvacet let, tou poslední tečkou však tomu Američané opravdu „nasadili korunu“. Po jejich stažení je tam situace vlastně stejná, ne-li horší, než před jejich příchodem...
.
Prvopočátek průšvihu byl v tom, že si zřejmě USA myslely, že mohou Afghánistán předělat k obrazu svému. Na podobných naivních představách si jak je známo vylámali zuby v minulosti na stejném území Britové, později Sovětský svaz, a jako potvrzení této skutečnosti vypadá neslavná prohra války USA s Talibánem.
Ano, je to prohraná válka, jinak se to nazvat nedá. Odchod Američanů z této země je sice jediným možným krokem, tento krok ale měl mít trochu jinou „štábní kulturu“, než měl.
Vojáci USA se zdekovali takřka přes noc, navíc, což považuju za obzvláště trestuhodné, zanechali na místech spousty nejen techniky, ale hlavně zbraní.
Lepší dárek si od nich Talibánci nemohli na rozloučenou přát.
O tom, jak nesmyslné byly snahy USA, a nejen jich, ale všech spojenců, včetně našich jednotek, svědčí skutečnost, jak rychle po odchodu vojáků cizích států obsadil Talibán prakticky celou zem.
Záměrně nepíšu, že by Talibán tu zemi dobyl, dobývání vypadá jinak, než postup, jakého jsme byli v posledních dnech svědky.
Jak se ukázalo, není na tom nic k nepochopení, i obyčejné lidé v Afghánistánu už měli po krk dvacet let trvajících bojů na svém území. Samozřejmě, že ne všichni, určitá část má s ovládnutím země Talibánem samozřejmě problém, což je také vzhledem k událostem v zemi pochopitelné.
Přesto se jistě najde dost možná i většina lidí, kteří si od (znovu) ovládnutí země Talibánem slibují konečně zavedení nějakého řádu. Cizí vojáci a jejich nadřízení politici totiž i přes velkohubé snahy za celých dvacet let nedokázali nejen hnutí Taliban vymazat z afghánské mapy, ale co je asi ještě horší, nedokázali v zemi navodit ani krapet řádu, bezpečí, pomoci vybudovat fungující infrastrukturu, za kterou by byli obyčejní Afghánci vděční.
Politikaření na všech úrovních správy země mělo hlavně za příčinu tak neskutečně přebujelou korupci, že tamní obyčejní lidé naprosto ztratili naději na to, že by snad zítřek mohl být za v té době panujících podmínek nějak lepší.
Není tedy divu, že Talibán projíždí Afghánistánem jako horký nůž máslem, nemusí střílet, stačí mu sliby, že v zemi konečně zavede pořádek. Samozřejmě je otázka, nakolik svým slibům Talibové dostojí, ale nad tím v tuhle chvíli prostí Afghánci nepřemýšlejí. Ještě ne, na to budou myslet až za nějaký čas.
Zatím je pro ně důležité, že boje skončily, a že v jejich zemi, kde je samozřejmě hlavní hybnou silou islám, budou dny příští řídit lidé, kteří mají islám nadevše.
Byla nebetyčná hloupost domnívat se, že na zemi s konzervativně islámským myšlením bude platit něco, čemu se říká demokracie. Ve skutečnosti na tuto vymoženost západního světa Afghánci nebyli ani trochu zvědaví, je to stejné, jako by k nám přišli oni a nutili nám shariu, taky by se nám to určitě nelíbilo a nevěřili bychom jim, že je to pro náš život to jediné pravé ořechové.
Samozřejmě, že v počátcích okupace Afghánistánu šlo především o výcvikové tábory a další logistickou podporu mezinárodního terorismu ze strany Talibánu, respektive Al- Kajdy. To lze pochopit, zničit tyto tábory a pozabíjet co nejvíce teroristů v zemi přebývajících bylo jistě žádoucí, jenže to měl být řez skalpelem, technologie k dosažení těchto cílů USA a jejich spojenci jistě k dispozici měli.
Takový řez ale nemůže trvat dvacet let, vždyť Američané se snažili Afghánistánu vnutit svůj pohled na svět stejně dlouhou dobu, jako jsme měli u nás my vojska Sovětského svazu…
To už není řez, ale pitva…
Dalo by se říci, že současné USA mají na mezinárodním spojeneckém poli z ostudy kabát. A nejen na spojeneckém poli, lze jen odhadovat, jak západnímu světu uškodil překotný odchod Američanů z Afghánistánu v očích Ruska, Číny a dalších států, se kterými západní svět není zrovna v přátelském vztahu.
Ta současná situace, ne nepodobná nářezu, jaký USA zakusily svého času ve vietnamském Saigonu, musí být totálním blahem pro Putina, a další nepřátele Západu.
Západ tu válku prohrál, a nic nemohlo udělat Putinovi a spol. větší radost.
Další průšvih je v tom, nakolik ztratily USA kredit u svých spojenců. Abych byl upřímný, neumím si moc představit, že by po tomhle afghánském fiasku v blízké budoucnosti USA přiměly západní spojence k nějakému dalšímu vojenskému dobrodružství.
Neumím si představit po současných událostech parlament jakéhokoliv demokratického státu, který by Američanům kejvnul s pomocí vlastních vojenských jednotek. To už by muselo být silné kafe, leda tak jako vpád Ruska do Polska, nebo tak něco…
Problém podle mého názoru také bude v tom, že americká vojenská, a hlavně zbrojařská, mašinérie, vlastně nějakou tu válku potřebuje non-stop. Bez války neprosadí finanční potřeby do odvětví, a jak je známo, točí se v tomhle ohledu obrovské peníze.
Trochu trnu, jakou válku si USA v budoucnu „dopřejí“, aby toky peněz na zbrojní vývoj, výrobu a v neposlední řadě směrem k zachování jednotek a obhajobě vůbec jejich existence, nepřestaly proudit tím „správným“ směrem.
Každopádně současný stav v Afghánistánu ukazuje se vší tvrdostí a ve vší nahotě, jak marné, zbytečné a bláhové bylo tamní dobrodružství.
Kde není poučení z minulosti (Saigon…), tam nemůže být sebereflexe a naděje v to, že se ani v budoucnu nic podobného nestane.
USA ztratily kredit, a to téměř u všech zúčastněných stran. Z toho se budou vylízávat hodně dlouho. Není to příjemná pravda, ale i takové se musejí nahlas říkat. Snad aby to mohlo vést k nějakému sebe-reflexnímu postoji v budoucnu.
Jenže já vím, Saigon…
Ano, z Afghánistánu se mělo odejít, ale to už dávno, a když už, tak s nějakým jasně daným plánem. Možná se dalo i jednat před odchodem s Talibánem, o tom, jak si on představuje případné převzetí moci a budoucnost Afghánistánu. Bylo totiž dávno jasné, že pobyt okupačních cizích vojsk v té hornaté a nikdy nepokořené zemi, byl už neúnosný.
A každému, kdo umí napočítat do pěti, muselo být jasné, že po odchodu koaličních vojsk to bude hlavně Talibán, kdo bude mít rychle v zemi hlavní slovo.
Pokud s ním někdo v tomto směru nepočítal, musel být mdlého rozumu.
Nemusí se nám to líbit, ale je to jejich země, jejich islám, o naši demokracii nestojí, chtějí dál žít stejně, jako ve středověku, je to jejich volba.
Dokud nebudou posílat za hranice nějaké teroristy, kteří by mohli uškodit nějakému západnímu státu – není naše věc, co se tam bude dít.
Všude možně ve světě se dějí věci, které jsou v rozporu s naším viděním světa, ale my nemáme právo do těch jejich věcí zasahovat ani tam, ani onde.
Doba světového četníka pominula, četník se podělal a zdrhnul...
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa
¨´. .
