Neumím si představit jiný vývoj. Leda by se tam všichni pomlátili navzájem, a vznikla z jejího území země nikoho…
Na celou věc se snažím dívat pohledem skrze konflikt v bývalé Jugoslávii. V době tamějších bojů jsem asi nebyl sám, kdo si mohl hlavu ukroutit nad tím, k čemu tam docházelo. Stejně tak nevěřícně hledím na videa z dnešní východní Ukrajiny, kde rakety a dělostřelecké granáty dopadají mezi paneláky a do zahrad rodinných domů, tak podobných domům v naší vlastní zemi.
Abych se vrátil k Jugoslávii – tam se stalo tolik zla, že si jen málokdo uměl představit, že ti, co to šílenství přežili, budou schopní a ochotní vedle sebe dál žít. A tak se asi nikdo nedivil, že se začala Jugoslávie drobit na jednotlivé státy. Vznikla tak Bosna a Hercegovina, Makedonie, Srbsko, Černá Hora, Slovinsko, Chorvatsko a v mnoha směrech sporné Kosovo.
Jen tak totiž bylo možné zastavit krvelačné šílenství, jen tak se mohlo zahájit jakés – takés mírové soužití mezi jednotlivými národnostmi a náboženskými menšinami, do té doby svázanými do podoby pytle plného divokých koček.
A na Ukrajině to podle mě nemůže dopadnout jinak – pokud to tedy má dopadnout rozumně. Je marné pro Kyjev hořekovat nad ztrátou východních území, prostě k tomu už dávno došlo, a nic na tom už nikdo nezmění. Je to jako když se rozpadne manželství zevnitř, a jeden z manželů se bude snažit ho násilím udržet, zatímco ten druhý se bude snažit nemenší silou a brutalitou z toho manželství odejít. Jaké jediné rozumné řešení by Vás v takovém případě napadlo?
Co by bylo lepší – aby se manželé navzájem zabili, nebo aby se rozešli, a dál žili každý své vlastní životy…?
A že jeden z nich laboruje s tím, že spojí svůj život s tím člověkem z vedlejšího domu, kterého ten druhý nemůže ani cítit?
No a co má být…?
Čím dříve se lidé, kteří spolu NECHTĚJÍ, nebo NEMOHOU žít, rozejdou, tím lépe pro všechny zúčastněné strany. Takže teď je třeba domluvit příměří, stažení jednotek a bojové techniky, a pak se až následně dohodnout na „porozvodovém“ soužití. Jinou šanci na řešení já osobně nevidím. Jestli si pak západ Ukrajiny namluví Evropskou Unii a NATO, a východ zatouží pro změnu po náruči báťužky Putina…?
Každý svého štěstí strůjce, ale štěstí si s klackem v ruce vynutit nelze…
P.S. - Prosím zastánce střídavé péče a do smrti smrťoucí trvajícího manželství, pana Aleše Hodinu, aby mi v diskusi nerozebíral problematiku porozvodové péče o děti, protože tento můj příměr k manželství, rozvodu a Ukrajině je čistě obrazný a akademický…
