Lékařská komora ústy svého prezidenta Milana Kubeka odmítá odpovědnost svých členů za trestuhodný případ klatovského „Mengeleho“…
A mně se chce zvracet. Tady celé roky docházelo k mnoha naprosto zásadním pochybení nejen jednoho psychicky nemocného člověka, ale hlavně celého systému, několika desítek zaměstnanců ve zdravotnictví, od středního personálu počínaje až po špičky z vedení nemocnic, ve kterých tento trýznitel působil - a on za to nikdo z lékařské profese nemohl...?!
Není tragedie to, že se našel jeden psychicky nemocný člověk – lékař, tragedie je, že se za celou dobu nenašel někdo, kdo byl svědkem jeho „nestandardního“ jednání se svými pacienty, a kdo by zašel na kompetentní úřady poukázat na situaci.
Nevěřím tomu, že by žádný lékař nebo zdravotní sestra, kteří měli tu „čest“ vidět výsledky šílencova snažení o „léčení“, nedokázali rozeznat doslova život ohrožující jednání psychicky nemocného primáře. Vůbec si ze svého laického pohledu neumím představit, že tito lidé asi měli strach celou věc nahlásit. Když se někde mírně opije nějaký obvoďák, už večer o tom ví ze zpráv celá republika. A tady to trvalo tolik let…?
Proč nenahlásili podezřelé nálezy na dětských pacientech jeho kolegové lékaři z jiných zdravotnických zařízení, na která se podle všeho obrátili rodiče trpících dětí, když je odvezli z Klatovské nemocnice „jinam“…?
Jak funguje systém zdravotních záznamů a následných kontrol a porad lékařských kolektivů v nemocnicích, kde onen lékař působil, když ani jednou nedošlo k šetření jeho zvláštních metod, natož aby byla odhalena příčina lékařova opakovaného selhání, a vyvozeny z toho náležité důsledky?
Ano, jednou ho prý podezírali z užívání alkoholu, které se nepotvrdilo, ale jak je možné, že pokud tedy bylo něco okolo onoho lékaře, co nevypadalo normálně, že se nepokračovalo v šetření i dalšími směry?
Lékařská komora svaluje vinu na nedokonalé zákony. Já jsem toho názoru, že tady nezklamaly zákony, ale lidé ve své morálce a profesním přístupu k jednomu z nejdůležitějších povolání.
Jen velikou náhodou nedošlo ke smrti žádného pacienta, což je ale možná otázka dalšího šetření celého případu. Obávám se však, že z očividného přístupu lékařské komory a jejích členů bychom se ani nedozvěděli, zda opravdu někdy v minulosti nedošlo k úmrtí nějakého dětského pacienta, který byl v „péči“ pana primáře - a tedy jeho vinou. Pokud by tomu tak nedej bože bylo, je mi jasné, jak moc by byla snaha tuto skutečnost ututlat, protože odhalení takové skutečnosti by asi odskákalo hodně dalších lidí.
A ještě jednomu se divím – být rodičem takto zmučeného dítěte, okamžitě bych se obrátil na policii ČR s podezřením na spáchání trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti. Myslím si, že kdyby k takovému vyšetřování ze strany stáních úřadů už dříve došlo, tak by psychická nemoc onoho primáře vyplula na povrch už dávno. Sám lékař prý o své nemoci věděl dvacet let.
Dvacet let… ?!
P.S. - A co psychiatr, který léčil "pana kolegu"? Ani on nevěděl, že takto postižený člověk NESMÍ vykonávat lékařskou praxi? Mám za to, že i na něho by se měly kompetnetní orgány při vyšetřování celé věci podrobně podívat...
P.S.č.2 - Pro výtky v diskusi dodávám - nemám onoho lékaře za šílence proto, protože byl nemocný, ale proto, protože pokládám za naprosto šílené jeho chování, že s vědomím své nemoci pracoval jako primář dětského oddělení, čímž vědomě riskoval zdraví a životy svých pacientů.
