Včera odpoledne jsem si přečetl na netu zprávu, že prý ukrajinský prezident už ani nedoufá v přijetí Ukrajiny do NATO, a že si umí představit jednání s Ruskem o ukrajinské uznání Ruskem zabraných území…
.
Konkrétně šlo o Rusy anektovaný Krym, dále pak si prý prezident Zelenskyj umí představit jednání s Moskvou o dohodě o určitých budoucích „zvláštních statusech“ dvou samozvaných republik na východě ukrajinského území.
Tuhle zprávu jsem ale už poté nikde neviděl, nečetl a neslyšel. Možná jsem jen špatně hledal, nebo koukal a poslouchal.
Když se ale nad věcí logicky zamyslím, měla by smysl. Znamenalo by to, že ukrajinský prezident Zelenskyj přestal na současnou válku v jeho zemi hledět idealistickou optikou, a začal věci brát racionálně.
Racionalita někde ale dost bolí…
Jistě si všichni, kdo se o současné dění na Ukrajině zajímáme, uvědomujeme, že dle vývoje situace přijetí Ukrajiny do NATO, nejméně v příštích deseti a možná i více, letech, nepřichází v úvahu.
Zelenskyj si správně uvědomuje, že si NATO skutečně nehodlá pálit prsty v přímém konfliktu s Ruskem, tak to prostě je, nic s tím nikdo nenadělá. Z toho důvodu se NATO, respektive jen některé z jeho členských států, omezují ve své pomoci pouze na dodávky zbraní a humanitárního materiálu. Ani ta pomoc ve vyzbrojení ukrajinských slil ale není bezbřehá – Polsko například nabídlo, že poskytne Ukrajině několik svých letounů MIG-29, což je technika, se kterou umí ukrajinští piloti bez problémů zacházet a odpadlo by tak bůh ví jak dlouhé přeškolování pilotů i pozemního personálu.
Háček je v tom, že Polsku se nechce dát letouny Ukrajině přímo, ale hodlalo je předat nejprve USA na jeho základnu v Německu, odkud by si měly ukrajinské síly letouny převzít…
Vzhledem k tomu, že se Putin jasně vyjádřil ve smyslu, že pokud některá země poskytne Ukrajině letecké prostředky, bude tuto dodavatelskou zemi brát napříště Rusko jako nepřátelskou a odpoví na věc přímo silou.
Což by v případě Polska, jako člena NATO znamenalo napadení jedné členské země NATO, a to už by NATO nemohlo přehlížet a muselo by dle svých vlastních regulí na napadení jednoho členského státu zareagovat obranou této země – tedy přímé zapojení NATO do konfliktu s Ruskem. A to se nechce ani Polsku, proto chtělo alibisticky nejprve předat letouny USA, jakožto vojensky silnější zemi, a stejně tak se do toho nechce ani USA, protože si prostě a krátce přímou konfrontaci s Ruskem ani ony nepřejí. A proto tuhle akci Pentagon jasně odmítl.
Takže když se vrátím k té zprávě o údajném posunu v pohledu na věc, jak se prý vyjádřil prezident Zelenskyj, pokud opravdu vidí marnost přání vstupu Ukrajiny do NATO, zdají se být v boji za svobodu rozhodnutí o vstupu Ukrajiny do NATO zbytečně zmařené životy ukrajinských vojáků i civilistů ze takovou chiméru. Dále pokud některý z padlých Ukrajinců zemřel za to, aby patřil Krym opět Ukrajině, padl by z této logiky také zbytečně.
Osobně neznám nikoho, kdo by myšlence návratu Krymu do Ukrajinské správy věřil, bohužel je to tak.
Pokud by ta zpráva o Zelenského posunu v myšlení byla pravdivá, znamenalo by to, že si tento statečný muž uvědomil, že je nesmyslné utrácet dál životy svých občanů za něco, co se podle všeho stejně nedá navrátit, i kdyby byli Ukrajinci sebestatečnější, což oni samozřejmě jsou, o tom není sporu.
Pokud tohle skutečně prezident Zelenskyj řekl, jak si mám vysvětlit jeho další, čerstvější prohlášení o boji až do konce, že se nikdy nevzdají atd. když přeci pokud myslel svá slova o Krymu, NATO a Donbasu vážně, proč tedy dále jeho země s ruskými okupanty bojuje?
Vždyť pokud by všechny výše uvedené věci myslel vážně, znamenalo by to přeci výhru Ruska na celé čáře, tak jaký zároveň boj až do konce…?
V dalším projevu Ukrajincům jejich prezident řekl, jak je skvělé, že USA již zakázaly dovážet ropu a plyn z Ruska (až doteď jsem netušil, že USA mají zapotřebí tyto ruské komodity vůbec kupovat…).
To samé prý plánuje i Vleká Británie.
Bohužel ale jak se zdá, neměl tento krok americký prezident Biden ani trochu promyšlený, o čemž vypovídá, že až když ohlásil toto embargo na ruskou ropu a plyn, pokoušel se teprve jednat o vykrytí těchto ruských dodávek od Saúdské Arábie, stejně tak i od Spojených arabských emirátů, kde však se svým požadavkem zdá se tvrdě narazil.
Ani Saúdové, ani zástupci emirátů se s USA zřejmě o tom nehodlají vůbec bavit. Bohužel za to může v ledasčem krátkozraká zahraniční politika USA v posledních letech, která nevyšla vstříc ani Saúdům v jejich boji s jemenskými šíity, dále pak USA začaly opět jednat s Íránem na obnovení jednání o íránském jaderném programu, i když Teherán podporuje mnohé milice, které vnášejí zmatek na území celého Blízkého východu.
A právě třeba Íránem podporované Húsie nechce Washington označit jako teroristickou organizaci, i když tito ostřelují balistickými raketami jak Saúdskou Arábii, tak i Emiráty.
A tak na USA, když se dostaly do úzkých ony, Arabové kašlou…
Je to celé zamotané, provázané. Na jednu stranu kde kdo vyčítá USA, když v něčí prospěch nějak výrazně konají, ale jsou i chvíle, kdy se jako bumerang vrátí fakt, když nekonají.
Na zítřek je prý naplánována schůzka ministrů zahraničí Ukrajiny a Ruska, která se odehraje v Turecku. Jde o schůzku zatím nejvýše postavených vyjednavačů z obou stran, tak doufejme, že přinese nějaký pozitivní posun a že už konečně Rusko přestane zabíjet ukrajinské občany a ničit jejich krásnou zem.
Jakou to ale bude stát cenu, pokud k takovému posunu a nějaké rozumné dohodě vůbec dojde, to se v tuhle chvíli lze jen stěží dohadovat.
Držme světu palce…
.
