Proč má duo Zeman – Babiš stále docela velikou podporu veřejnosti…?

Myslím si, že odpověď na tuto otázku hledá spousta z nás, a také si myslím, že zejména hodně politiků si nad ní může hlavu ukroutit…

.

Samozřejmě, že ta podpora není 100%, přesto se jí oba zmínění politici těší u značné části obyvatel. Osobně jsem dospěl k tomu názoru, že lidé ani tak nemilují současného prezidenta, nebo předsedu vlády, jako spíše nenávidí spoustu politiků, kteří se proti těmto dvěma staví na jednoznačný odpor.

V této myšlence je myslím zakletý klíč k otázce uvedené v nadpisu mého dnešního zamyšlení. U veliké části obyvatel nejsou pro své, řekněme – politikaření, v oblibě mnohé opoziční strany, respektive politici, kteří v těchto stranách vegetují. Značnou roli také sehrává skutečnost, že mnoho z opozičních politiků, každý jiným způsobem a v jiné chvíli, příznivcům pánů Zemana a Babiše nějakým způsobem „ublížil“.

Píšu to v uvozovkách, jde spíše o ztracenou důvěru, o jisté znechucení z mlácení prázdné slámy, z absence smysluplných politických programů, v nichž v poslední době převládá jediná nosná myšlenka – zbavit se těch dvou, čemuž je často podřízeno veškeré snažení na současné politické scéně, jako by jiné problémy naši vlast netrápily.

A to mnoho lidí rozčiluje, je to tak, ať se nám to líbí, nebo ne. Upozorňuju, že to nepíšu jako příznivec jakékoliv ze stran tohoto sporu, píšu to jako takový, pokud možno pozorovatel, který si dopřeje ten luxus a dokáže udělat onen pověstný úkrok stranou.

Ti dva, Zeman a Babiš, totiž dělají jednu věc, do které se jiným politikům, těm opozičním v míře větší, moc nechce. Mluví i o věcech, které v současnosti hýbou dnešním světem, a to takovým způsobem, aby odpověděli na otázky lidí, na otázky typu – co se to kolem nás děje, co nám hrozí, řekne nám už konečně někdo na rovinu, kde je nebezpečí, kde není a … ?

Samozřejmě, že oba dva umí využít (zneužít…?) toho, že si v maximální míře uvědomují, jak na lidi zapůsobí, když budou říkat nahlas to, co v podstatě lidé chtějí slyšet. Ne, že by vždycky lhali, spíše jde o podání, o formu řečeného. V tom podobném duchu se projevuje i pan Jaromír Soukup, člověk, který je bez diskuse hlásnou troubou Hradu. Jeho televize Barrandov a hlavně pořady jím moderované, jsou vlastně takové stínové tiskové a mediální oddělení kanceláře prezidenta republiky.

Tuhle jsem jeho pořad sledoval asi tak 5 minut a musím říct, že mě přepadla chuť na tekutý výkřik do záchodové mísy. To není politik, to je, já nevím, jestli se to hodí, ale moje babička lidem, kteří konali něco podobného, jako on, vždycky říkala, že jsou to pošťováčci.

S úlisným úsměvem ve tváři, stylem a la Bubílková (ta alespoň netvrdila, že to, co povídá, není satira…), přednášel ten pán komenty na nějaké události. Kdyby to bylo časově možné, tak bych řekl, že pana Soukupa musel znát Friedrich Wilhelm Nietzsche, a že právě podle něho napsal jeden ze svých známých citátů – „Strach lže a ty mu věříš“.

Bohužel skutečnost je taková, že i jeho hodně lidí „žere“, protože říká to, co chtějí slyšet, respektive říká to, o čem si hodně lidí myslí, že by mělo být slyšet.

Na druhou stranu je spravedlivé podotknout, že ať už pan Zeman, Babiš, nebo i ten Soukup, se občas skutečně zmíní o něčem, o čem si jiní politici (k jejich vlastní škodě…) nedokáží ani brouknout polohlasem v sedě na záchodové míse za zvukotěsnými dveřmi.

Za určitou oblibou výše zmíněných, tedy dua Zeman-Babiš tedy stojí až mnohdy nadbytečná zdrženlivost ostatních politiků říkat lidem věci na rovinu, nezamlčovat očividné, obzvláště dnes, kdy díky internetu mají události směrem k občanům rychlost div ne světla. Lidé vnímají mnohdy až hysterickou snahu ty dva sestřelit. Myslím, že existuje jakási rovnice – čím více lidé nenávidí například pana Kalouska, tím více mají v oblibě pana Zemana, respektive Babiše. Problém je v tom, že mnoho lidí je ochotno zamhouřit oči nad některými skutečnostmi, které okolo pánů Zemana a Babiše docela zasmrádají, protože jim už po té době jaksi chybí právě ta schopnost úkroku stranou a spravedlivého posouzení některých záležitostí.

V tom ale asi nejsou voliči sami, problém opozičních politiků je také trochu v tom, že ani oni nejsou často schopni kroku stranou a tak a priori odmítají šmahem vše, s čím pan premiér, nebo prezident vyjdou na světlo Boží. Já osobně nepovažuju za konstruktivní tu opozici, co se mnohdy nedokáže oprostit od až pod kůži zažrané nenávisti a nedokáže tak v některých případech v zájmu naší země uznat, že třeba ten a ten nápad, myšlenka, nebo čin z dílny Hradu, nebo Strakovy akademie, vlastně stojí za uvážení.

Ne, odmítá se vše, protože oba nejvrcholnější jsou přeci fuj, tak nemůžou mít pravdu nikdy…

A pozor, to je také věc, kterou spousta lidí vnímá a považuje to (a zcela po právu) za luxus, který si naše země pro své vlastní blaho a ve svůj vlastní prospěch nemůže dovolit. A pokud takový postoj opozice trvá už delší dobu, misky vah oblíbenosti se musí nutně vychýlit směrem na kopec nad Vltavou.

Můj pocit z toho všeho je ten, že opozice nosí hlasy pánům Zemanovi a Babišovi až pod nos na stříbrném podnose. Možná, by bylo dobré si občas vzpomenout na heslo - méně je někdy více a že pokud někdo chce, aby se miska vah příchylnosti opět od Hradu odvrátila, stačí k tomu přestat za každou cenu jen ukazovat prstem.

Konec konců, už jako malé děti jsme neměli moc rádi ty z nás, kteří spíše, než aby ukazovali vlastní klady svým příkladem, uměli ukazovat jen cizí chyby. Snad ani jinak tací neumí své údajné klady prodat, musejí si pomáhat lezením po zádech jiných…

Ale my, i když už nejsme děti, jsme tak nějak cestou životem zapomněli, že ten dětský pohled na spoustu věcí byl občas mnohem spravedlivější, než je pohled našima dospělýma očima…

.