Pana Matějky, samozřejmě. Nerad používám oslovení bez slovíčka - Pan. Ale pojďme raději k tomu, v čem si myslím, že se pan Matějka mýlí...
Podle názoru pana Matějky došla situace v Paříži tak daleko i proto, protože se prý na místě útoku dvou radikálních islamistů nenacházel nikdo, kdo by měl u sebe zbraň, střelnou zbraň. Bohužel, svět pana Matějky se mi čím dál více zdá být světem komiksu, v němž se pohybují neomylní ostrostřelci, vždy, v každé vteřině připravení tasit zbraň a vyřešit s ní problémy Zeměkoule i s přilehlým vesmírem.
Pan Matějka prý vlastní zbraň a oprávnění ji nosit. Dost často se chlubí svou docházkou na střelnici, kde prý vehementně trénuje. Právě proto mně některé jeho názory připadají doslova podivné, vždy jsem se setkával spíše s lidmi, kteří když měli nějakou zkušenost se střelnými zbraněmi, uvažovali trochu racionálněji...
Dnes jsem se v diskusi pod článkem pana Matějky na toto téma vyjádřil, a myslím si, že moje argumenty zasluhují samostatný článek. Tak tedy...
Stále si myslím, že ani pan Matějka, s tím, co podle všeho pod kabátem nosí, by neměl mnoho šancí proti dvěma mužům (v neprůstřelných vestách) o deset let mladším, v dost dobré kondici, a jak mohu podle záběrů z místa činu soudit, dost dobře vycvičených, kteří v rukou třímají AK47 ráže 7,62. Ti dva naprosto přesně věděli co dělají, pálili jednotlivými ranami, žádné bezduché dávkování pánubohu do oken, zbraně stále v rameni připravené k použití, jeden hlídal slepý úhel druhému... Jsem si jistý, že někdo ze vzdálenosti, na kterou by mu byla krátká palná k něčemu, by v takovém případě měl šance na eliminaci těch dvou bez ztráty vlastní kytičky asi tak 5%, a to není mnoho. Asi tak stejnou, jako někdo, kdo by po těch dvou ze střechy házel květináče. I kdyby někdo z přepadených redaktorů měl u sebe střelnou zbraň, ve vyhrocené situaci, k jaké určitě v redakci došlo, se dost blbě hledá ten pravý okamžik, kdy tasit a střílet. Navíc když útočníci jsou dva a více, podle všeho vědí co dělají, kryjí jeden druhého atd. V takové chvíli si člověk, který třeba i má zbraň, a umí ji použít, i umí vyhodnotit kvality protivníka, musí říci v duchu "a do prdele..." A pak už najednou nemusí být čas na žádné hrdinské skutky...
Já mám zbraně hodně rád, sám vlastním dvě, a jen málokdy vyjdu na ulici neozbrojen, ale snad právě proto si myslím, že v takové chvíli, jaká nastala v té redakci, není jejich použití na obranu vůbec jednoduché. V místnosti nejsou jen útočníci, ale i nevinní lidé, nesmíte riskovat jejich životy, navíc jen zorientovat se v situaci trvá pár vteřin, po jejichž uplynutí už může být pozdě. Něco jiného je, když se nacházíte v bojové zóně, kde se válčí, a kde očekáváte podobné situace, nebo když jako příslušník zásahové jednotky jedete k případu, o kterém už víte, že hrozí střelba. Když však sedíte v civilní místnosti v době a v místě míru, dosud jste proti sobě měl jen papírového "Huna" na střelnici, bude Vám trvat správně zareagovat nějakou dobu. A právě v tu dobu můžete přijít o šance. Navíc asi nebudete chodit po ulici nebo na poradu v balistické (neprůstřelné) vestě, nebudete na rozdíl od útočníka, který si akci naplánoval, a přesně ví, do čeho jde, připravený ani materiálně, ani psychicky. Na střelbu kalacha v místnosti, bez chráničů sluchu, Vás, jako civila, hned tak někde také nepřipraví.
Padl také názor, že útočníky mohl zlikvidovat, nebo alespoň svou střelbou - kdyby měl střelnou zbraň... zaměstnat někdo ze střech nebo oken okolních domů, odkud někdo podle všeho celý incident natáčel.
No, nevím...
Střílet odněkud z terasy na někoho, kdo jde od auta k dveřím budovy (cca 5 - 8 vteřin času na vyhodnocení situace...), je oblečený v něčem, co připomíná kombinézu zásahových jednotek státního aparátu, navíc když během těch pár vteřin nevíte, kolik ozbrojených lidí před sebou máte, kdo je odkud kryje, jakou mají k dispozici vyzbroj (jedna dobře mířená RPG do Vašeho okna a jdete i s několika sousedy "kukat"...) zda jde skutečně o útok zločinců - teroristů, nebo o zásah policejních jednotek, nebo si jen kluci s airsoftovými špuntovkami hrají na borce - v takové situaci se SPRÁVNĚ rozhodne asi jen Bůh, protože jen on může v tu vteřinu skutečně přesně vědět, na co se dívá.
Jak už jsem předeslal v úvodu, zaráží mě, že všechny tyto argumenty pan Matějka buď nevidí, nebo je vidět nechce, nebo je spíše před věci příliš neznalými čtenáři zamlčuje.
Tak veliký chlap už by měl vědět, že hřbitovy jsou plné horkokrevných "hrdinů". Někdy je prostě situace tak nepřehledná a nebezpečná, ž Vás na ni žádný výcvik nemůže připravit, ten na civilní střelnici určitě ne. Pan Matějka by na jednu stranu rozdával mezi lidi střelné zbraně jako lízátka, ale na druhou straně je například tvrdým odpůrcem povinného, alespoň několikaměsíčního vojenského výcviku každého zdravého mladého muže.
Ne že by vojna sama o sobě dokázala někoho připravit na podobnou situaci z Paříže, tento argument předkládám jen jako podivný rozpor v názoru pana Matějky na jednak ozbrojování civilního obyvatelstva, a jednak na přístup k opravdovému bojovému výcviku širších mas.
Sečteno podtrženo - lidí typu pana Matějky, kteří mají pod bundou, třebaže legálně drženou střelnou zbraň, kteří se ale cítí být povoláni nějakou vyšší mocí k mesiášství, se já osobně bojím skoro stejně, jako zločinců samotných. Obě skupiny totiž mají jedno společné - vyhledávají ozbrojený konflikt...
