Je to stále dokola stejné. Už od doby Vietnamu, a možná ještě od II. Světové války. Rusko a Amerika spolu nebojují přímo a naférovku, ale využívají k vzájemnému měření sil třetích zemí…
.
A přesně toho jsme svědky i v dnešní Sýrii. Rusko poskytuje jak nepřímou, tak i přímou vojenskou podporu té syrské straně, která kope za současného prezidenta této válkou zkoušené země, Bašára Háfis al-Asada. USA naproti tomu podporují neméně zdatně „umírněné povstalce“ (už tenhle výraz mi přijde naprosto mimózní…), kteří stojí proti výše uvedenému prezidentovi Sýrie. Obě mocnosti pak prý bojují silou nezměrnou proti jednotkám Islámského státu.
Mezi tím vším se pohybuje a levituje několik dalších ozbrojených skupin, které snad ani samy netuší, za koho a proč vlastně krvácí.
Když se nad tím tak zamyslím, přijde mi, že co se obou výše uvedených velmocí týká, opět si jen skrze ty chudáky Avatary v Sýrii poměřují, která z nich má většího pindíka, přičemž problém Islámského státu řeší obě mocniny pouze jako nepříjemné bzučení obtížného hmyzu, který jim drze ruší jejich kruhy a zájmy ve vzájemném pasování.
Že to odnášejí obyčejní syrští lidé? Že se statisíce z nich vydaly na cestu do už takhle zkoušené Evropy, že se mezi ně mísí záškodníci z Islámského státu?
No a, komu na tom záleží? Je snad v zájmu USA i Ruska, aby byla Evropa silná? Což se oběma nehodí do krámu, když běženci zaplaví a ochromí evropskou legislativu, včetně jejích sociálních systémů, když se evropští občané začnou po čertech bát? Což není pro obě strany doslova požehnáním, když evropská ekonomika oslabí?
Podtrženo-sečteno, v Sýrii, i když se to na první pohled nezdá, jde mimo jiné i o Evropu. Obě strany, tedy USA i Rusko, svým postupem na syrském válečném poli nezabíjejí jen dvě mouchy jednou ranou, ale celé hejno much. Bohužel, politika některých evropských kormidelníků jim k tomu ještě fouká vítr do plachet. Nyní se USA rozhodly přerušit spolupráci s Ruskem na řešení syrské válečné krize. Co to znamená?
Že nechali iniciativu na straně Putina, ovšem s tím, že bedlivě ostřížím zrakem pozorují každou maličkost, které se Rusko dopustí, aby mu v těch nezměrných maličkostech vymáchaly čumák. To znamená, že ano, bude v nejbližších dnech docházet ze strany vládních sil, podporovaných Ruskem k porušování všech možných psaných i nepsaných pravidel pro vedení války.
Při každém takovém excesu bude zpoza Atlantiku slyšet radostné hýkání. Na Rusko bude ukazováno, na krev nevinných syrských civilistů (která tam samozřejmě bude, ne že ne…) na jeho rukách, a přitom ve skutečnosti stejný krvavý cákanec, ne – li větší, bude i na dlaních USA.
A proč?
Inu, protože když někdo, kdo tvrdí, že ten druhý páchá zlo, tohoto nechá páchat zlo dál, přeruší s ním jednání, které jediné může zlo zmírnit, není ani o trochu lepší, je navlas stejný.
Opět se potvrzuje, jak neskutečně špinavá hra je mezinárodní politika, jak hnusné jsou praktiky velmocí, ať už té, či oné.
Opět se ukazuje, jak nesmírně těžké je zorientovat se ve skutečných pohnutkách vlád, jak snadné je vrtěti psem. Pamatujte na to, až budete chtít zaujmout ten či onen vyhraněný postoj k současnému i budoucímu dění na světové politické scéně. Jak říkali naši dědové – není zlato vše, co se třpytí…
.
