Amerika žije propuštěním svého vojáka, Boweho Bergdahla z rukou Talibanu, a dělá co může, aby tímto příběhem žil i celý svět. Proč…?
Bowe Bergdahl
Tento článek se pokusím psát bez jakýchkoliv emocí, s přihlédnutím k ryze praktickým motivům a dopadům, jaké v celé záležitosti vidím. Něco mi na téhle nejnovější story o zázraku nesedí. Američtí představitelé, dokonce ti nejvyšší, v čele s prezidentem Obamou porušili zákony vlastní země, zákony, o kterých sami hlásají, že jsou „svaté“, jen aby dostali domů jednoho, co si budeme nalhávat, absolutně nedůležitého vojáčka?
Obešli Kongres Spojených států, který by měl být podle amerických zákonů do celé věci zasvěcený, ba dokonce by měl k takové akci dát poslední požehnání, obelhali vlastní lidi, a to všechno aby propustili pět Talibů, kteří jsou pro životy amerických vojáků kdekoliv na světě mnohem větším nebezpečím, než by byla skutečnost, že nějakého pěšáka nechají Talibancům na hraní.
Proč?!
Bergdahl není žádným důležitým operativcem CIA, jde o „kusovku“ z 25. pěší divize, nikdy nemohl mít pro USA ani trochu větší cenu, než hodnota uniformy, kterou kdysi nosil. Navíc to byl podle všeho dezertér (ať už jeho důvody pro zběhnutí byly jakékoliv, pořád to vypadá na jeden z nejhorších zločinů, jakých se může voják dopustit – zběhnout z hlídkového stanoviště je totéž, jako přímo ohrozit životy těch, jejichž bezpečí měl povinnost střežit…), muž, kvůli kterému následně zahynulo šest dalších vojáků, co se ho snažili najít…
Ať se na mě nikdo nezlobí, ale člověk s takovou vinou, jakou má podle všeho na svých bedrech právě Bowe Bergdahl, nemá cenu svobody ani talibanského dorostence, natož aby stál za to, riskovat propuštěním pětice protřelých hrdlořezů z řad Talibanu fakt, že se tito mohou stát kdykoliv v budoucnu hrozbou pro kohokoliv, kdo se nemodlí pětkrát denně směrem k Mekkce.
K čemu tedy tato šaškárna, a takové ty kecy, že USA nikdy nenechají svého vojáka v zajetí, pokud zjistí, jak ho dostat domů, ty neberu.
Dobře vím o množství amerických vojáků – zajatců, které držel svého času Vietcong, a kteří byli vlastní vládou hozeni přes palubu (a to nešlo o pěšáky, jakým je Bergdahl, ale o draze vyškolené a vycvičené piloty a palubní operátory...), protože snahy o jejich osvobození se zrovna nehodily do mírových rozhovorů, neboť nebylo žádoucí, aby protistrana měla důkazy o pohybu zvláštních jednotek na svém území v právě onom vyjednávacím období.
Ano, to sice byla jiná doba a jiní politici, ale nedělám si absolutní iluze, že ti dnešní jsou „čistější“.
Napíšu to na plno – ten voják, Bowe Bergdahl, nemá cenu zlámané grešle. Přesto Obama a jeho lidé riskují střet s Kongresem, riskují, že jim v budoucnu někdo zaslouženě omlátí o hlavu fakt, že to byli oni, kdo propustil pět nebezpečných Talibů. O co tady jde?
O PR amerického prezidenta, o PR armády, která by měla v podstatě přes svou jurisdikci vojenského soudu právo Bergdahla zastřelit pro dezerci ve válečném stavu, která ale „nikdy nenechá nikoho v nepřátelských rukách“?
A proč to trvalo pět let? Proč se taková věc začne hýbat v tuto dobu, kdy se rozhoduje, kolik a kdy amerických vojáků odjede do Evropy nastavit čela Putinovi…?
A nebo si Obama tím, že právě nakrknul Kongres, dělá dopředu alibi, aby mu v nedaleké budoucnosti jeho členové neschválili jím navržené "Ukrajinské dobrodružství"...?
Znovu se ptám, o co tady ksakru jde?!
